T.: Kapitolky

Jezdec-9.kapitola

4. prosince 2008 v 13:23 | Autorky
Urgalové-pomoc nebo hrozba?
Sledovaly jsme Urgaly do té doby, než se utábořili. Divili jsme se, protože jsme mysleli, že netáboří. Sledovali jsme je ze shora. Eragon po dlouhé chvíli řekl to, co nám všem dlouho vrtalo hlavou. "Oni nám nechtějí ublížit. Je to jejich vůdce, ten co s námi bojoval na Hořících pláních. Zkusíme si s nimi promluvit. Safiro, půjdeme? " Já, Violett a Arya jsme zůstaly nahoře, na planince, a Eragon se Safirou letěli na výzvědy. Asi po 15 minutách, které nám připadaly jako věčnost, se konečně ozvali. Jak se Eragon správně domníval, tito Urgalové chtěli požádat o spojení našich sil a národů-bojovně. Oddechly jsme si, nasedly jsme a snášely jsme se k nim, dolů do tábora. Arya vypadala, že si pořádně oddychla, když viděla, že je Eragon v pořádku. Já, Arya a Dragon jsme byli pozváni do stanu vůdce Urgalů. Violett a Safira si lehly před stan, a nikoho nepustili dovnitř bez našeho svolení. Stan byl velký a dost prostorný. Sedli jsme si do křesel a poslouchali Gertha (jméno uralského vůdce), proč odešli z hranic říše, a šli směrem k Elesméře.
"Je to asi pět dní zpátky. Byli jsme u hranic říše a hlídali jsme, jestli se neblíží cizí vojska nebo jiná hrozba. Nad hlavou se nám mihl velký stín. Viděli jsme jen rudý dlouhý ocas. Chvíli jsme přemýšleli co to bylo, a pak nám to došlo. Byl to Trn a na jeho hřbetě nejspíš Murtag. Den jsme čekali, jestli se neobjevíte vy a nebo znova on. Když nikde nikdo nebyl, tak jsme sbalili náš tábor, a vydali jsme se vás varovat. Ještě než jsme odešli, tak jsme v dálce viděli tmavý obrazec. Zřejmě se sem blíží vojsko. Zrychlili jsme tempo, abychom vás mohli co nejdřív varovat. Protože už se setmělo, tak jsme se utábořili. A teď jste k nám přišli vy."
Když jsme si celý příběh poslechli, na tvářích se nám objevil výraz pochopení, za chvíli ho ale vystřídalo zděšení. Překotně jsme se překřikovali. "Čí je to vojsko? Je to pomoc a nebo hrozba?" Dragon pochodoval po stanu sem a tam, a vymýšlel další plán. Řekl nám, jeho další plán. Souhlasily jsme, i když Arya se zdráhala. Podle jeho pokynů jsme nasedly na Violett, a letěly do Elesméry. On letěl se Safirou na hranice, zjistit čí vojsko to je. Urgalové se zatím připravili do zbraně, sbalili tábor a čekali na další pokyny od Eragona.
Já a Arya
Dorazili jsme do Elesméry. Arya šla za královnou, a já jsem šla do domu, abych nám vzala vše potřebné. Do maličké taštičky, která se mi vešla do kapsy, jsem použila zvětšovací kouzlo, jsem zabalila nějaké lektvary, zbraně, jídlo, mapy a pergameny s brky a kalamáři. Ještě jsem vzala pláště, kdyby nám v noci byla zima. Taštičku jsem strčila do kapsy. Do další maličké taštičky, taktéž zevnitř zvětšena kouzlem, jsem zabalila brnění a zbraně navíc. Tuto taštičku jsem dala do skryté kapsy na Violettiným sedle. S Aryou jsme měly sraz na náměstí. Dorazily jsme tam skoro stejně. "Královně jsem vše řekla. Vojsko bude do hodiny připraveno a vyrazí směrem k hranicím. My máme letět za Eragonem, abychom mu mohly pomoct. Kde máš všechny ty věci, které jsi měla vzít sebou?" Když jsem jí ukázala maličkou taštičku, tak si myslela, že si z ní dělám srandu. Otevřela jsem jí, aby se mohla kouknout. Chvíli stála s otevřenou pusou, a pak se mě zeptala: "Jak si to udělala?" Pousmála jsem se. "Jednou ti to řeknu, teď už musíme letět za Eragonem." Jakmile přišla řeč na Eragona, okamžitě nasedla do sedla a mohly jsme letět. Bála se o něj. Chytla se mě a opřela si o mě hlavu. "Nebojse, určitě je v pořádku. Kdyby se něco dělo, určitě bychom to věděly." Tohle jí trochu uklidnilo. Poprosila jsem Violett, aby zjistila od Safiry kde jsou, abychom mohly za nimi. Violett souhlasila a myšlenkami se odpojila. Chvíli jsme jen tak letěly, a pak najednou Violett zrychlila, letěly jsme pod stromami, pak najednou zpomalila a pořád měnila směr. "Violett co se děje? Poznám na tobě když se něco děje. Proč se schováváme?" To co mi řekla, pro nás vůbec nevypadalo dobře. "Safira říkala, že vojsko je královo. Chvíli tam prý byl i Trn, ale najednou se otočil a letěl pryč. Myslí si že letěl hledat nás. Proto se musíme schovávat a měnit směr letu. Za chvíli přistanu v jeskyni. Musíš mi sundat brnění a přehodit přes mně ty černé deky, co jsou uloženy pod sedlem. Vy si vezměte svoje pláště. Nesmí nás najít." Řekla jsem Arye všechno, co jsem se dozvěděla. Jenom přikývla hlavou. Violett vybrala nějakou jeskyni a tam jsem jí přestrojila. Brnění jsem schovala k našemu brnění. Ary a sobě jsem vyndala naše pláště, a mohly jsme vyrazit. Už zbýval jenom kousek. Myšlenkami jsem se spojila s Eragonem. "Už vás vidíme. Máme vše, co budeme potřebovat. Poleťte prosím támhle na tu skálu, která je schovaná v lese, ale uvidíme na pláň." Violett mu ještě poslala obrázek skály, kterou mám na mysli. Po souhlasu od Eragona, jsme na ně čekali na skále. Arya nervózně přecházela kolem Violett. Po chvíli Eragon přistál. Arya se šťastně rozeběhla k něm, a objala ho. On bolestně syknul. "Co je? Co se ti stalo?" Ukázal jí jeho záda. Byl přes ně dlouhý krvavý šrám. Vyndala jsem z taštičky lektvar, který mu měl pomoci-byl proti bolesti. Záda jsme mu omyli a zavázaly. Po chvíli mu už bylo líp. Když nabral ztracené síly, pověděl nám, co se dělo, když jsme tu nebyly.

Co se Ginny stalo?

6. listopadu 2008 v 12:17 | Autorky
Ginny měla v práci volno. Chtěla se jít projít, a protože Draco byl dlouho v práci, musela jít sama. Bylo léto, tak si vzala bílou minisukni, červený top za krk a na nohy žabky. Šla po ulici směrem do centra. Koupila si zmrzlinu, sedla si na lavičku a pozorovala malé děti, jak si hrají na hřišti. Když sme si s Dracem povídali o budoucnosti, vypadalo to že by děti chtěl mít. Já bych je taky chtěla…ale asi se nejdřív vezmem-to by bylo lepší. Ale támhleten malej chlapeček..je překrásnej. Kolik mu asi může být? Jak pyšně ukazuje bábovičku, kterou udělal z písku…To je krásný!!!! Utápěla se ve vlastních myšlenkách. Nevšimla si, že čas rychle utíká, a že už začíná být tma. Ani si nevšimla kroků, které se za ní ozývaly. Když jí ale na rameno dopadla ruka, hrozně sebou škubla. Otočila se a spatřila nějakého muže, který vypadal dost divně-měl otrhané šaty, byl neupravený, ale měl zavalitou postavu (byl svalnatý a ne tlustý). "Copak dělá tady, na tak opuštěném místě taková krásná ženská, jako jste vy?"Neptal se normálně, ale úlisným hlasem. Ruku z jejího ramene nesundal, naopak, ještě jí hladil. "Právě sem na odchodu. A buďte tak hodný, a dejte ze mě ty vaše pracky pryč!!" Ginny zrudla vzteky, a sundala si jeho ruku z ramene. Otočila se k němu zády a chtěla odejít. On jí však chytil za loket a prudce přitáhl k sobě. "Ne tak zhurta pusinko, myslel jsem to s tebou dobře. Trochu si spolu užijeme, než se vypravíš domu." Jeho oči jiskřily pobavením a vzrušením, ale v jejích očích byl strach. Chtěla křičet, ale vrazil jí facku. Na tváři jí zůstal rudý otisk od jeho dlaně. Tohle asi není kouzelník. Na nic víc myslet už ani nemohla, protože cítila jeho horký dech na krku, a jeho ruce ve svém výstřihu. Když se ho pokusila od sebe odrazit, tak jí zase dal facku. Upadla na zem, ale než se stihla zvednout, tak už na ní ležel a zase jí ochmatával. Bylo jí z toho na zvracení, ale nemohla se bránit. Už na to neměla sílu. Jen tam ležela, a čekala, co s ní udělá. On si na ní lehl, svlékl ze sebe všechno a jí začal vyhrnovat sukni. Ginny, jakoby se probrala, začala kolem sebe kopat a mávala rukama. K ničemu jí to nebylo. On začal být akorát zuřivější. Ruce jí svázal za hlavou, roztáhl jí nohy a prudce do ní vnikl. Ginny do očí vhrkly slzy bolesti, utrpení a ponížení. Když se konečně "udělal" tak se oblékl, a odešel. Samozřejmě nezapomněl dodat: "Bylo to s tebou hezký, až na to kopání. Někdy si to zopakujeme, neboj, já si tě najdu." Hrozivě se přitom chechtal. Ten smích jí zněl v hlavě pořád. Vstala, oblékla si sukni, a přemístila se domů. Tam si sedla na pohovku a rozbrečela. Proč tu není Draco? Ten by mě dokázal uklidnit. Možná je dobře že tu není. Třeba by mu to vadilo…blbost, dyť já za to vlastně nemůžu. Musím se dát dohromady, než přijde. Došla do kuchyně a nalila si do skleničky ohnivou whisky. Bylo jí líp, ale stejně ten zážitek pořád měla v hlavě. Myslánka, že mě to nenapadlo dřív. Šla tedy do ložnice, a z trezoru vytáhla myslánku. Zážitek do ní ukryla. Pořád se ale cítila divně a pamatovala si detailně všechno. S úmyslem ze sebe smýt jeho dotyky a špínu, šla do koupelny. Napustila si vanu horkou vodou a nalila si do ní vonné oleje. Vždycky jí to pomáhalo. Ve skříňce se lektvary našla jeden,který by se jí velmi hodil. Lektvar na zapomnění nepříjemných zážitků-stálo na štítku. Fajn, tak to vypiju všechno, snad to zabere. Stejně už je tam jenom polovina lahvičky. Vypila teda celý lektvar a lehla si do horké koupele. Mávla hůlkou, a začala znít její oblíbená hudba. Pomalu usínala. Probrala jí nesnesitelná bolest břicha. Voda mezitím vystydla, hudba už nehrála a byla noc. Chtěla vylést z vany, ale křeče jí to nedovolily. Draco, kde si, pomoz mi. Nemůžu nic dělat…prosím. Ginny si s hrůzou uvědomila, že nejen nezapomněla na ten zážitek. Ještě víc se jí vryl do paměti. Zaúpěla bolestí a omdlela, protože ty křeče začínaly být nesnesitelné. Už neslyšela Draca, který přišel deset minut po tom, co omdlela. Poslední myšlenka, než omdlela patřila jemu.

Ginny a Draco 5

27. října 2008 v 16:58 | Autorky
Ginny Procházeli s Dracem obchody a šli na oběd do vyhlášené restaurace. Povídali si o hodně věcech, ale velká část jejich rozhovoru se týkala jejich života po válce. Měli si toho tolik co říct. Dlouho se neviděli-i když předtím se spolu vůbec nebavili. Draco jí pak doprovodil domů, a sám šel do práce. Vůbec se mu tam nechtělo, ale nakonec šel. Ginny se doma posadila na pohovku, pustila si televizi (to se jí asi na mudlech líbilo nejvíc) a běžel tam zrovna romantický seriál. Koukala a v hlavě jí těkalo tolik myšlenek.

Ginny a Draco 4

16. června 2008 v 20:01 | Autoři
Draco
Dlouho se líbal s Ginny, a přestal, až když jim nad hlavami začal ohňostroj. Stál a rukama objímal svou lásku. Spokojeně stáli a vychutnávali si tento okamžik. Netušili, že jedna žena je z povzdálí s úsměvem pozoruje. Ano, byla to Narcissa. Věděla, že Draco miloval Ginny už dlouho. A taky doufala, že s ní bude pořád na dobré straně. Teď, když neměla po boku svého manžela, se už nemusela přetvařovat, že krve zrádce nesnáší. Doufala, že se brzy blíže seznámí, ale teď je nechtěla rušit. Potichu odešla zpět do sálu. Mladá zamilovaná dvojce sebrala skleničky, a šla taky do sálu. Už se tam ale nechtěli dlouho zdržet.

Ginny a Draco 3

14. června 2008 v 21:16 | Autoři
Ginny
"Draco, co tu děláš?" Ohromeně na sebe ti dva zírali. Chvíli trvalo, než si Draco Malfoy všiml, že se ho na něco ptala. "No, já jsem tu s matkou, ale co tady děláš ty?" Dlouho si povídali, až jeden brunátný a docela naštvaný chlapík k nim došel a začal na ně mluvit-skoro řvát. "Hele mladej, tohle je nejhezčí holka na plese. Jestli s ní chceš jenom mluvit, tak dobře, ale až po plese. Je tady spousta chtivých" (málem řekl nadržených) "mužů." Draco už si připravoval peprnou řeč, kterou na něj spustí, ale pak slyšel Ginny, jak pěkně toho ňoumu stírá. "Já nejsem váš majetek, a pokud je mi známo, tak povídání na plesech zakázáno není.

Ginny a Draco 2

13. června 2008 v 22:36 | Autoři

Draco

Po velké bitvě, když jeho otce uvrhli do Azkabanu, už se s matkou nechtěl zdržovat v Británii. Rozešel se s Pansy Parkinsonovou, a odjel do Rakouska. Zprvu se mu tam vůbec nechtělo. Našel si tu ale práci. Dělal vedoucího obchodních sítí. Nejlepší, kterého v oklí najdete, byl právě Draco. O navázání vztahů s dívkami neměl
nouzi. Byl hezký a mladý. On se teď ale nechtěl vázat. Prozatím. V pátek večer šel s matkou obědvat do restaurace. "Draco, má přítelkyně Henrieta jde v sobotu na ples, a pozvala mne tam taky. Doufám, že tam půjdeš se mnou."

Ginny a Draco

13. června 2008 v 21:35 | Autoři

Ginny

Po velké bitvě, kdy Harry Potter zabil Lorda Voldemorta, zlo pominulo. Až na pár jedinců. Harry žil s Ginny Weasleyovou, ale ne moc dlouho. Asi tři roky po velké bitvě ho zabilo ošklivé kouzlo, které bylo nastraženo na Voldemortově sídle. Harry, jakožto vedoucí odboru bystrozorů, šel prozkoumávat oblast též. Všichni, kdo tam šli, zemřeli. Ginny byla nešťastná, odjela do ciziny, do Rakouska, aby tam začala nový život. Všechno v Anglii jí Harryho připomínalo.Netušila, koho v Rakousku potká.

Jezdec-8.kapitola

27. května 2008 v 20:07 | Autoři
Poprvé do akce
Svatební cesta se vydařila. Vrátili se spokojení a usměvaví. Žádné špatné zprávy jsem neměla. Zatím. Tušila jsem, že se něco začne dít. Myslím že o tom věděly i Safira s Violett. Byli nervózní. Violett mi říkala, že Safira Eragonovi nic říkat nebude, protože mu nechce kazit chvilky šťastného manželství. Takže jediný, kdo to věděl od nich, sem byla já. Bylo to zrovna včera, když jsme si s Violett povídaly, jsem se dozvěděla něco znepokojivého.

Jezdec-7.kapitola

22. května 2008 v 19:21 | Autoři
Svatební den
Nadešel den svatby. Vstávali jsme hodně brzy ráno. Pomohla jsem Arye do jejích šatů, decentně nalíčila a kouzlem jsem sebrala vůni jasmínu a předala jí na ni. Hezčí nevěstu jsem ještě nikdy neviděla. Arya zářila štěstím. Budou se brát na louce před domem, kde Safira a Violett vytvořily z kamene křišťálový oltář. Tak to bylo to nejhezčí překvapení, které jsem kdy viděla. Dokonce bylo hezčí, než Safiřino dílo. Cestu olemovaly kvítím, pro které létaly do lesů. Dala jsem Arye její kytici a šla jsem jí doprovodit ven. Sama jsem si vzala nádherné levandulovo-poměnkové šaty s vlečkou. Krásně jsem s Violett ladila. Nevím proč, ale svůj Vilen jsem si vzala sebou. Z nebe kouzlem padaly květy a hrála neviditelná hudba. Eargon koukal na Aryu jako omámený. Zapomněl úžasem zavřít pusu.

Jezdec-6.kapitola

22. května 2008 v 19:20 | Autoři
Novinky
S Aryou jsme si hodně povídali. Třeba i o běžných věcech, ale všechno ve starověkém jazyce. Další novinky. Eragon s Aryou se budou brát. Domluvili se, že se vezmou o prvním úplňku tohoto měsíce. Pokud počítám dobře, mělo by to být za 20 dní. Jé, to bude nádhera. Pomáhala jsem Arye se šaty a bedlivě jsme je střežili před Eragonem, aby je neviděl-není to dobré, ani u elfů. Má je překrásné. Jsou prosté, ale na ní jsou úchvatné. S volnými tříčtvrtečními rukávy, korzetovým živůtkem a dlouhou splývavou sukní. Šaty byly zdobené vyšívaným květinovým vzorem. Jako šperk má na krku ornament, tvořený z perel. Boty má páskové. Pásky tvoří starověkým jazykem slovo LÁSKA. Už se moc těším na ten obřad. Violett a Safira létají sbírat do lesů květiny. Už jich přinesly hrozně moc. Také jsem se dozvěděla, že trpasličí král je Orik. To je dobrá zpráva. Moc dobrá.

Jezdec-5.kapitola

22. května 2008 v 19:19 | Autoři
Výcvik začíná
Když jsem se ráno probudila, Violett už byla taky vzhůru a radostně vyskočila z pelechu. "Ahoj maličká, jak si se vyspala? Já moc dobře. Jdu si protáhnout křídla a najít si do lesa nějakou potravu. Zatím se obleč a nasnídej. Sejdeme se na louce." Odpověděla jsem jí, že moc dobře. Ať se jde prolétnout. Čumákem mě šťouchla do nosu (beru to jako projev lásky), a odletěla ven. Oblékla jsem si béžovou tuniku, protkávanou hnědou nití, a nasnídala jsem se. Šla jsem ven před dům. Začala jsem s Aryou, protože Violett letěla s Eragonem a Safirou pryč.

Jezdec-4.kapitola

22. května 2008 v 19:18 | Autoři
To bude práce
Eragon s Aryou vyšli před dům. Ptali se mně, kde mám draka. Když sem jim chtěl říct, že odletěl, začala mne pálit dlaň. Koukla jsem se k obloze. Prcek, teda teď už to prcek opravdu nebyl, se ohromnou rychlostí řítil dolu. Chvíli jsem se bála, že to neubrzdí. Dost neohrabaně před námi přistál. Eragon a Arya se smáli, Safira na něj pobaveně koukala a já jsem si ho s obdivem prohlížela. Byl nádherný. Měl fialové tělo, poseté trny. Oči měl fialovo černé. Hlavu měl tvarově stejnou jako Safira. Drápy měla fialové-mramorované. Byl obrovský, ale vedle Safiry byl malý. "Ahoj Sandy, já jsem Violett. Jsi moje jezdkyně a já tvoje dračice. Kdo jsou tito lidé. A bože, nečekala jsem, že někdy uvidím dalšího draka. Kdo je to?"

Jezdec-3.kapitola

22. května 2008 v 19:17 | Autoři
Nový jezdec?
"Podařilo se mi ukrást třetí vejce. Uvidíme, komu se vylíhne. Co myslíš Aryo, bude to drak nebo dračice?" On ukradl Galbatorixovi třetí vejce? Ten musí zuřit. To znamená, že je to poslední možný drak, který se vylíhne. Zatím. Vyndal z hadrového vaku velké fialové vejce. To musí být sourozenec Safiry a Trna. Červená a modrá dají dohromady fialovou. Je nádherné. Safira si k němu čuchla a něžně ho čumákem pohladila. Arya si ho se zájmem prohlížela. " Pojď se na něj taky podívat" vyzval mě Eragon.

Jezdec-2.kapitola

22. května 2008 v 19:15 | Autoři
Alagesie
Nevnímala jsem, jak dlouho letíme. Celou cestu sem přemýšlela o tom, co se mi právě stalo. Už se začalo stmívat. Byla mi zima a byla jsem unavená. Safira začala klesat. Přistáli jsme u nádherného domu. Ten dům je ze stromů!! Pět stromů tvořilo obrovský nádherný dům. Byl to ten nejzvláštnější dům, který jsem zatím viděla. Netvoří náhodou elfové své příbytky zpíváním stromům? Tohle je moc. Bezvládně jsem klesla k zemi a jenom sem slyšela Safiřin silný řev. Nevím, jak dlouho jsem byla v bezvědomí. Určitě pár hodin. Už byl den.

Jezdec-1.kapitola

22. května 2008 v 19:14 | Autoři
Normální život??
Do dneška sem si myslela, že žiji úplně normální život. No dobře, pár výjimek bylo, ale prostě to bylo normální. Tak začneme od začátku. Jmenuji se Sandy Moor.. Je mi 18 let. Jsem vysoká, hubená, mám dlouhé, vlnité hnědé vlasy a mandlové hnědé oči. Hrozně ráda čtu fantasy a sci-fi. Mezi mé nejoblíbenější patří Harry Potter, Letopisy Narnie, Eragon a Nikolas Flamel. Když sem byla malá, tak jsem tomu všemu věřila (a věřím do teď). Když mi bylo 10 a pořád žádný dopis z Bradavic, tak jsem to vzdala, a řekla jsem si, že jsem asi fakt normální, a žádné nadpřirozené schopnosti nemám. Sice jsem si svým vzhledem připomínala elfku, ale nevěnovala jsem tomu větší pozornost. Uši jsem měla normální. Celých osm let sem věděla, že jsem o maličko jiná než ostatní. Ale nevěděla sem proč. Ani mí sourozenci nebyli stejní jako já. Rodiče byli mudlové-uplně totální. O tom, že by mohl existovat jiný svět, než je ten náš, nechtěli ani slyšet. Prostě to brali jako pohádku. Nevěřili tomu tak jako já. Já jsem tomu byla oddaná tělem i duší. Tak v čem to bylo?!
 
 

Reklama