T.: Básně atd.

Přání k Vánocům

20. prosince 2008 v 14:44 | Autorky
Kdybych mohla po hvězdičce
poslat balík zdraví,
rozbalit ho pod stromečkem,
byl by dárek pravý.

V tom balíku malých sáčků
tři sta pět a šedesát
a každý den po celý rok
budete jeden otvírat.

Na stromečku plamínek
svíčky zažehněme,
stejně tak i v srdcích svých
lásky plamen mějme.

Nejen v ten čas Vánoční,
klid a mír si přejme,
na rodinu a přátelé,
čas si udělejme

Svíčky

29. května 2008 v 19:30 | Autoři
Hoří z nich podlouhlý plamínek,
který rozehřeje každý kamínek.
Dává se do skla,
aby se leskla.
Některé svíčky hezky voní,
a zvonečky přitom zvoní.
Sfoukla jsem svou svíci,
a už mohu říci.
"Vánoce se rychle blíží,
až se mi z toho zraky klíží."

Andělíčci

29. května 2008 v 19:26 | Autoři
Andělíčci pacholíčci,
mají křídla jak motýlci.
Mají modrobílé košilky,
od tetičky Ludmilky.
Mají sídlo v obloze,
jezdí ve sněhovém voze.
Až přiletí si pro tebe,
vezmou si tě do nebe.

Stromeček

29. května 2008 v 19:24 | Autoři
Stojí u nás v obýváku,
koupil jsem ho na Míráku.
Je to borovice krásná,
září jako hvězda jasná.
Jsou tam zlaté kouličky,
a dřevěné houbičky.
Světýlka jsou bílá,
"rozsviť" už se ztmívá.

Zima

29. května 2008 v 18:55 | Autoři
Hurá, hurá už je sníh,
budem jezdit na saních.
Maminka už kapra smaží,
venku zatím pořád sněží.
Budeme se koulovat,
taky rychle bobovat.
Půjdem domů na večeři,
venku ještě pořád sněží.
Dámy mají krásné šaty,
pánové zas černé fraky.
Koledy si zazpíváme,
Ježíška tím přivoláme.
Zimní čas mám velmi ráda,
postavím si kamaráda.
On je celý bílí,
stojí tu jen chvíli.

Kometa

29. května 2008 v 18:43 | Autoři
Je velká, krásná, ohnivá,
vůbec neni lenivá.
Prská, bliká tam a sem
stále mrská ocasem.
Létá kolem naší planety,
skoro jako malířovi palety.
země mnoho krásných barev má,
je nádherná, zrádná a jediná.
Když kometa letí dál,
stát by tam si každý přál
Dlouho putuje vesmírem,
se svým bráchou Čestmírem.
A když zase přijde čas,
objeví se u nás včas.

Oběšenec

29. května 2008 v 18:29 | Autoři
Na štítech skal visí oběšenec,
na hlavě z bílích růží má věnec.
Skočil pro misku broušenou,
jeho hlas se nesl ozvěnou.

On na výčnělku skály ční,
pod temnou oblohou noční.
Visí, visí s kravatou,
má však hlavu plešatou.
Oběšenec už tam není,
zbylo nám tak pouhé snění.
Sníme o masovém vrahovi,
který má na hlavě parohy.
Na něj padal déš't vytrvalý,
který je teď ale malý.
Tímto končí báseň naše,
která je teď taky vaše.
 
 

Reklama