S.: Kapitolky

Povidka smutna

13. července 2008 v 12:31 | Autoři
Takže načla jsem další příběh... nevím, jak ho nazvat ale uložila jsem si ho jako Povidka Smutna. Tak si kousek přečtěte...
Selen seděla u sebe v pokoji na posteli. Měla světlé, zplihlé vlasy po lopatky, bledý, smutný obličej s velikýma, modrýma očima. Postavou byla menšího vzrůstu na svůj věk, ale byla vychrtlá a ne moc hezká. Její povaha byla velice plachá, zasmušilá a stáhlá sama do sebe. Její matka byla hrdá, ale nespolehlivá žena. Obvykle vstávala okolo poledne a ihned odešla za pitím, karbanem a jinou, ne moc vhodnou zábavou. O svou dceru se nestarala, Selen byla ráda, že ji u sebe nechá vůbec bydlet. Otce Selen neznala.
Dívka měla krušný život. Ve škole se s ní nikdo nebavil, spíše si z ní utahovali, z jejího zjevu, z jejího obnošeného oblečení, ze jména. Kdyby Selen nevěděla, že škola je velmi důležitá, tak by do ní okamžitě přestala chodit. Když se o ni matka nezajímala, kde brala peníze, oblečení, jídlo...? Ptáte se. Povím vám to.

Pláč - Kapitola 3.

22. května 2008 v 19:14 | Autoři

Kapitola 3.

Měla ji. Prý ji občas používala když byla mladá na večírcích. Položili jsme prsty na ukazovadlo. "Marie? To jsi - ty?" zašeptala Klára roztřeseným hlasem. ANO. Klára se znovu rozplakala. Ukazovátko se však znovu pohnulo. VEM SI MOJE DĚTI. PROSÍM! MOC MI NA TOM PŘED ODCHODEM ZÁLEŽÍ. PROSÍM TĚ! "Tak dobře, Marie. Já si je tedy vezmu. DĚKUJU. MÁM TĚ RÁDA. SBOHEM. A odešla. Klára se schoulila do klubíčka a plakala. Zadrnčel mi mobil. Byla to Lena. Klára a Izabela se ke mně naklonily aby vše slyšely.

Pláč - Kapitola 2.

22. května 2008 v 19:13 | Autoři
Kapitola 2.
"To samy nevyřešíme!"
"Potřebujeme někoho, kdo tomu rozumí! Kdo se tím zabývá!" "Ale kde někoho takového seženeme?!"zaječela Lena. Ztichly jsme a přemýšlely. Bezradně jsem se rozhlížela po ulici. Okolo právě projížděl kamion se zmrzlinou od firmy, která se jmenovala Sylva,a tenhle veliký nápis byl i na boku, na který jsem koukala. "Hele," hlesla jsem, když kamion zastavil na červenou. Ostatní také zvedly hlavu. "No a co?" zeptala se Lena a Naty se tvářila stejně nechápavě. Zato Iz už svitlo. "SYLVA!"

Pláč - Kapitola 1.

22. května 2008 v 19:08 | Autoři
PLÁČ
Kapitola 1.
Pořádala jsem vánoční večírek. Tedy večírek. Takovou malou oslavu Vánoc. Ty byly přesně za týden. Přišli moje tři kámošky: Natálie, Izabela a Lena. Moji rodiče jeli za svými dávnými známými hrát karty a měli se vrátit okolo jedenácté.
S holkama jsme se dobře bavily. Udělaly jsme si disco a pak jsme prošmejdili ledničku a snědly všechno sladké co jsme nalezly. Začaly jsme hrát hry, četli jsme si časáky a tak. Ale protože jsem neměla do puntíku připravený seznam věcí, co budeme dělat, jak by to určitě napsala Lena, tak nám přišla dlouhá chvíle. Skoukly jsme pár filmů, což nás na nějakou tu chvíli zabavilo.
 
 

Reklama