Povídky na přání

Banda z města

6. listopadu 2008 v 17:29 | Peťka

Banda z města

Banda z města Pokaždé když člověk prochází městem, tak na každém rohu narazí na opilého člověka. Nic by na tom nebylo zvláštního, kdyby dotyčnému nebylo patnáct nebo šestnáct let. Už je běžné potkat dokonce dvanáctileté s cigaretou nebo flaškou vodky v ruce. Tyto mladistvý a děti se setkávají na jednom místě za městem. Je to takový pěkný park s hustou zelenou trávou a mohutnými stromy. Všude jsou lavičky na kterých sedí právě tyto lidé. Seženete tu všecko od lehkejch drog a cigaret až po extázi trávu a heroin. Na jedné lavičce sedí jedna parta. Všichni na sobě maj vytahaný trika a kalhoty proklatě nízko. Je jim okolo 17-ti let a jsou to ti nejlepší a největší borci z parku. Nikdy se neopili a jedinému čemu holdují jsou holky a cigárka. Teďka právě kouří a vzrušeně probírají holky vedle na lavičce. Jeden se jmenuje Vašek a to je něco jako vůdce celý bandy. Má mnoho zkušeností a soustu obdivovatelek. Je to největší sukničkář party. Další je Štefan a to je největší přeborník. Holky musí odhánět na míle daleko. Třetí se jmenuje Petr a to je normální týpek. Je ze všech kluků nejvěrnější. Chodí s holkou jménem Klára už asi 3 roky a nekouká po jiný. Prý si jí chce vzít. Poslední se jmenuje Dominik. Ten není nijak pohledný a chytrosti taky nepobral. S klukama je, aby zapadl a ostatní si jej nedobírali. Ostatně kluci jsou s nim pouze ze soucitu avšak Dominik si to neuvědomuje. To je asi vše z představování. K jejich diskuzi.

Vašek: "Vidíš tu barbínu? Ta je zmalovaná až hrůza. Ta bruneta s těma brejlema je docela kus nemyslíš Štefo?"

Štefan: "Já ti nevim Vašku já spíš tu zrzavou co na mě dělá oči."

Petr: "Nemůžete toho nechat? Co takle si najít nějakou holku na dýl" Tak Vašku ty voe si debil takhle lámat srdce to já a Klárka….

"A je to tu zas" přemýšlí v duchu Vašek. Pokaždé Petr svede řeč na dokonalý vztah on a Klárka. Nic jiného poslední roky neslyší. Jediný co je na tom dobrý, že má stálou holku nic víc. Aspoň, že Dominik drží hubu a nechává si ty svoje trapný narážky stranou. Měli bysme Vašku? mu nějak říct Vašku!, že už nechceme aby s náma někam chodil. (Pořád si Vašek povídal sám pro sebe). No tak Vašku? Slyšíš??

Vašek: "Co? Coje?"

Štefan: "No hurá konečně odpovídáš? Co je ti člověče kams odcestoval?" Vašek: " Tak cos chtěl?" odpověděl vztekle Vašek, protože ho Štefan rozrušil.

Štefan: "No já nevim… snad jen, že támhle (ukázal rukou směr) si právě sedly ty nejkrásnější kočiny co sem kdy viděl (Štefanovi se musí věřit ten je na holky expert). Vašek zaostřil a spatřil tu nejkrásnější holku, která podle něj stála za hřích. Byla celá v černém ve stylu emo. Měla dlouhé černé vlasy. Na krku řetěz který ladil s kovovými doplňky na kalhotách. Holky okolo téhle krasavice si něco špitaly a nejspíše jí řekly ať se otočí, protože se elegantně otočila a pohodila vlasy. Vaškovi spadla čelist. Na první pohled se zamiloval. Od té doby pořád snil jen a jen o té dívce. Pomalu končily prázdniny. A nadešel den školy. Světe div se jako nové žačky do třídy vstoupily ty též dívky z parku. Učitelka je uvedla, že se právě přistěhovaly z vedlejšího města. A to všechny čtyři. Dívky se usadily. Vašek byl nadšen a celý den jen a jen pokukoval po té tajemné černé neznámé. Uprostřed hodiny se děvčata představila. Jedna byla Katka, druhá Andrea, třetí Patricie a ta "tajmená" byla Lucka, ale nikdo jí tak neříkal výjimkou byli rodiče a učitelka. Nikdo jí neřekl jinak než Pagy. Její příjmení bylo Pagačová= Pagy. Tato přezdívka se jí líbila víc než samotné jméno. Kluci se po vyučování chopili šance, že je provedou po škole. Po chvíli jim nabídli jestli by s nimi nechtěly jít ven. Holky souhlasily a navrhly, že se sejdou ve tři před školou. Kluci nic nenamítali. Ve tři přišli ke škole a holky už tam čekaly. Hodili řeč o jejich bývalé škole a o zájmech a spoustě jiných věcí. Pomalu šli až došli do parku, kde si sedli na lavičku a hovořili dále. Pomalu se stmívalo, jak ten čas neúprosně letěl. Někdo poté navrhl: "nezahrajeme si flašku?" Všichni souhlasili. Koupili v obchodě láhev slivovice a vypili jí, aby bylo čím točit. Všichni měli dobrou náladu. Nejprve to začalo v pohodě: pusa sem pusa tam. Potom došlo na líbání. Všichni měli trošku volnější smysly po slivovici, nikdo nebyl opilý pouze veselejší. Nakonec hra začala nabírat na obrátkách. Kusy šatstva lítaly vzduchem, když někdo nechtěl daný úkol splnit. Naštěstí byly noci ještě teplé takže nikomu nebyla "zatím" zima. Okolo půlnoci byli skoro všichni svlečení, tak Štefan navrhl jestli už neskončí s flaškou a nepůjdou do jezera na půlnoční koupání. Všichni přikývli. Vašek šel ruku v ruce s Pagy. Ostatní šli před nimi a o něčem mluvili. Po deseti minutách dorazili k rybníku, kde se v hladině krásně zrcadlil měsíc a lehký vítr dělal jemné vlnky. Hnedka skočili do jezera a plavali, cákali jako děti. Vašek s Pagy byli v povzdálí a vášnivě se líbali. Jemně jí položil na jehličí. Byli obklopeni keři. Noc byla jejich.

Po roce…. "Dneska máme výročí" a ukázal rudou růži. Pagy ji vzala do ruky a něžně Vaška políbila. Bylo to k neuvěření. Z největšího sukničkáře se vyklubal věrný beránek, jako byl Petr. A to se mu smál za jeho věrnost. Pagy pro něj měla též dárek, a zavedla ho do svého pokoje. Tam byli všude svíčky. Na posteli saténový přehoz a všude voněla vonná tyčinka a vonný olej. Na stole bylo Vaškovo oblíbené jídlo. Pagy zapla přehrávač a začala píseň, kterou Vašek miloval. Políbil Pagy a oba zasedli ke stolu. Po jídle si lehli, jak byli přecpaní a povídali si o životě a o budoucnosti. Usínali ve společném obětí….

Po několika měsicích….. "Vašek volá" stálo na mobilu. Pagy ho zvedla a Vašek povídal: "promiň nemůžu dnes o víkendu jedu s rodičem na chatu tak ahoj." Zase výmluvy! Proč mi to dělá? To mě snad už nemá rád? Brečela skoro Pagy. Vaška strašně milovala a nechtěla ho ztratit. Nemůže ho však nutit, aby ji miloval jako dřív. "Co když , ale fakt někam jede? I teď i minule?" Uklidňovala se. Ve skutečnosti jel Vašek na chatu s jednou blondýnou. Ulovila ho hnedka a on se blbec nechal. Celého ho pobláznila. Sladký řečičky, ťuťuňuňu a byl její. Jí však šlo pouze o jedno. On si to ve své zamilovanosti neuvědomil a skočil jí na špek. Po několika společně strávených nocích ho nechala kvůli jinému borci. S ledovým klidem mu řekla: "Nestál si za nic". On z toho byl na prášky. Ne kvůli tý blondýně, ale kvůli Pagy. Kvůli týhle pipce ublížil své lásce. "Nikdy mi to neodpustí. Nikdy!!" řval u sebe v pokoji sám na sebe. Pagy na to přišla po týdnu jejich románku. Výmluva míjela výmluvu a několikrát viděla blondýnu v jeho okně, když šla pro něj, jestli by s ní nešel ven. Chtěla si sáhnout na život, ale zdravě uvažující rozum jí velel: "On za to nestojí!". Po chvilce začala brečet a na celý pokoj křičela: "Nikdy mu to neodpustim. Nikdy!!"

Po půl roce…. Pagy sedí u psacího stolu a píše slohou práci. Vedle se válí sešit z matematiky a na podloze složité vzorce z fyziky. Škola jí přestala jít a nálada byla ta tam. Proč mě podvedl proč??? Znělo jí dnes a denně. Pořád myslela na ty krásné společné chvíle. Na výročí. Jak jeli na chatu. Na kamarádství mezi jejich nerozlučnou bandou. O několik bloků dál ležel Vašek na posteli a přemítal. Zachoval jsem se jako idiot jako totální degen. Takovouhle holku může člověk mít jen jednou za život. Proč jsem chtěl nějakou pitomou barbínu, která si chce jen užít. Proč jsem se nechal zlákat? Proč? Proč? Proč?.... slova ho bičovala a mučila několik posledních dní. Ve škole se na ni bál podívat. Tak strašně ji zklamal. Co když si kvůli němu něco udělá? To by neunesl musel by si něco udělat sám. Slova ho tížila pořád a pořád. Jednou se zase po dlouhé době sešli. Vašek, Štefan, Petr a Dominik. Už s Dominikem nebyli ze soucitu. Zjistili, že není tak špatný. Chodil teďka s Katkou a celý se změnil k nepoznání. Neměl už blbý narážky a bral všecko, tak jak se má. Už nikoho neponižoval a stal se z něj lepší člověk. Petr se zasnoubil s Klárou a plánovali svatbu. Štefan byl volný. Zklamal se v lásce. Holčičí parta na tom byla podobně. Andrea měla skvělého kluka z města a Patricie byla též volná. Jediní kdo bylo nejsmutnější ze všech byli Vašek s Pagy. Vašek měl plán. Nadechl se a řekl: "Lucinko? Můžu s tebou mluvit?" Ona oněměla úžasem i dojetím. Všichni na ně koukali jako na boží zjevení. Vašek sáhl do kapsy a vyndal zlatý řetízek. "Zkusil bys to se mnou znovu?" prosil. Pagy došla řeč a jen přikývla. Snad se zastavil čas a to co bylo se nikdy nestalo. Jako kdyby nikdy to Vašek nikdy neudělal. Dlouhé obětí a polibky. Pustili se. "Odpouštím ti" vydechla Pagy. Vaškovi se zalily oči slzami. Byl tak šťastný, že ji má zpátky. Bez ní už to nemohl vydržet. Za co mu stála ta blondýna? Za zpackané štěstí?

Po 5-ti letech… Svatební zvony. Všude rýže a bílé lístky růže. Okolo stáli příbuzní a kamarádi. Petr a Klára s malým Ondráškem. Dominik s Katkou. Štefan nakonec s Patricií. A Andrea s jedním štramákem.Všichni byli neskonale šťastní a volali:"Ať žijí a jsou šťastní novomanželé!"




!Smyšlená povídka na přání!

Satan

30. května 2008 v 21:52 | Peťka

Satan
Příběh podle pravdy pro: Somebody
Toto mi vyprávěla má super kámoška.
Jednou sem šla s mojí partou zapařit do klubu. Klub se jmenoval Sport. S kámoši jsem si dala pivko a pak jednoho napadlo, že bychom mohli vyvolávat. Nikdy jsem na toto nevěřila. Jeden kluk, který se jmenoval Kuba mi pověděl, že se duchy zabývá. Nejdříve jsem nechápala o co jde, tak se pustil do vysvětlování. "Víš, studoval jsem to, každej z nám má kolem sebe jakousi aura, která tě chrání před bytostmi temna, proto se musíš mít pokaždé na pozoru když vyvoláváš duchy." Vysvětloval mi to tak 15 minut já jsem však po chvíli už nevnímala.

Pizzerie s pravým Italem...

30. května 2008 v 17:43 | Autoři

Pizzerie s pravým italem...
Jmenuji se Beáta a všichni o mně říkají, že jsem strašně upovídaná, ale milá holka. Jsem docela vysoká, dokonce větší než mamka a za svou postavu se taky stydět nemusím. V naší rodině mají všichni hnědé vlasy a já, nevím, jak se to stalo, jsem černovlasá se zelenýma očima.
Mou největší láskou je Chris. Hodí se ke mně nejen postavou, ale i tmavými vlasy. Je to snad nejhezčí kluk na škole a myslím, že není jediná holka, které by se nelíbil. Jenže je můj!! Chodím s ním už několik měsíců a doufám, že nám to ještě dlouho vydrží. Skoro každý den máme rande a vždy, když musím domů, už se nemůžu dočkat, až se zase příště uvidíme.

Chci tě zpět

28. května 2008 v 21:08 | Autoři
Do vázy květiny jsem dal,
na staré dobré časy vzpomínal.
Jak chodili jsme spolu v trávě,
ty opustila jsi mě právě.
Za ruku chtěl bych tě vzít,
v náruči tě zase mít.
Chtěl bych všechno vrátit teď.
Lásko, chci tě rychle zpět.

Náhoda? Osud? 6. kapitola

27. května 2008 v 19:30 | Autoři
Jen s obtížemi se převlékla do upnutých džínových kraťasů lehce nad kolena a tmavě modrého topíku na ramínka a vlasy si učesala do culíku, ale několik pramenů pod ním nechala volných. Potom se vrátila k Helen do kuchyně, kde už seděl i Honza. Helen mu řekla, co se Elis stalo a jestli půjde na pout'. Honza se mračil a kabonil a tak Elis nasadila prosebný pohled.
"Halé, jako, nedělej na mě tady jako štěněcí ksichty, jo… no tak, já si myslim, že bys mohla jít, nó…" Elis mu padla kolem krku. Honza se rozesmál a Elis odstrčil, naneštěstí do zraněné ruky.
Za pár minut přišel Daniel a když uviděl Elis, zčervenal a sklopil hlavu. Potom poobědvali.
Jakmile Elis dojedla, rozběhla se do pokoje. Popadla peněženku a vrátila se do kuchyně. Rozloučila se s Helen a Honzou a ti dva ji odeslali i s Danielem na pout'.

Náhoda? Osud? 5. kapitola

27. května 2008 v 19:30 | Autoři
Posadila se a ohmatala si záda. Zdálo se, že je vše v pořádku. Opatrně vstala a lehce se jí zatočila hlava. Před očima se jí objevilo několik černým jiskřiček, ale hned zmizely.
Pomalým krokem se dostala k lesu a zmizela v něm. Šla šikmě doleva. Došla až na konec ale místo na poli se ocitla téměř vedle rybníka, tedy za ním. Pomalu zase zmizela v lese a plížila po straně rybníka, ve stínu košatých stromů. Honza ani jeho koně nikde neviděla, zřejmě ho někde uvázal a došel si pro něco domů. Toho využila a tam, kde předpokládala, že bude dobře vidět na celý rybník, si vybrala vysoký strom se spoustou velkých listů na větvích. Chytila se pravou rukou nejnižší větve a chtěla i tou druhou rukou - ucítila ale ostrou bolest, která ji vystřelovala od zápěstí až ke konečkům prstů.

Náhoda? Osud? 4. kapitola

27. května 2008 v 19:29 | Autoři
S Honzou pak cvičili úplně to samé jako včera, předevčírem a předpředevčírem. O večeři jí Honza sdělil že půjdou s Danielem hřebelcovat a kartáčovat koně. Elis začala bát nervózní.
Daniel odešel první do stáje, ještě než Elis dojedla. Když tam přišla, stál v ohradě Hary a za ním Daniel, který ho hřebelcoval. Dívka si skočila pro speciální kartáč a vyvedla Kerstin.
Mlčky každý z nich hřebelcoval svého koně. Elis dlouhými, rychlými pohyby česala klisnu. Potom jí ještě vyčesala přebytečné chlupy, které se jí v srsti začali dělat, protože už bylo léto. Na konec přišla hříva a ocas. Když byla hotová, přivedla si Elenu a Daniel Jeffa.

Náhoda? Osud? 3. kapitola

27. května 2008 v 19:28 | Autoři
To se lehko řekne, pomyslela si Elis a odvedla koníka k tomu samému pařezu, odkud Daniel naskakoval. Skočila na něj a potom na Jeffa. Ten byl sice hodně vysoký, ale Elis byla z gymnastiky mrštná a dokázala to. Potom mu za odměnu dala kostku cukru.
Daniel popohnal holými patami svého koně a ten jako první vyrazil pomalu k rybníku. Za ním šel Jeff a na něm dívka a za nimi potom Elena a Kerstin jako poslední. Vstoupili do vody. Ta byla nejdřív mělká ale postupně byla hlubší a hlubší. Po několika krocích už koni dosahovala na břicho a Daniel si v ní cachtal chodidla. Elis se bála nohu do vody vystrčit, protože nechtěla spadnout a ztrapnit se. Potom, když voda stoupla Jeffovi na boky, teprve se osmělila. Když se Danielovi zdálo, že jsou dost daleko od břehu, nechal koni volnou cestu aby šlapal jak chtěl. Elis to bavilo. Líbilo se jí, jak se krásná koní těla pohybují měkce ve vodě. A ještě když jeden z nich nesl na zádech takovýho krásnýho kluka… prostě zážitek a romantika!

Náhoda? Osud? 2. kapitola

27. května 2008 v 19:26 | Autoři
Rodiče z ní měli radost. Elis na svůj věk nebyla moc samostatná, radši se držela u mámy, a to spíš, když byla na nějakém neznámém místě. Brali toto její rozhodnutí jako zkoušku dospělosti. Tak to alespoň brala Elis samotná.
Když se vrátil Honza, dali si oběd. Potom se ještě s rodiči chvilku bavili.
Prý Elis zítra přivezou nějaké oblečení, to Elis ale rezolutně odmítla. Když její věci, tak je bude balit ona. Asi tak ve dvě hodiny se Elis zašla do stáje pro svou tašku a s rodiči vyrazili autem k domovu. Cestou nemluvila a přemýšlela. O tom, jaké to bude být na farmě sama s cizími lidmi. O tom, jak se bude učit jízdu na koni.

Náhoda? Osud? 1. kapitola

27. května 2008 v 19:25 | Autoři
NÁHODA? OSUD?


Elis se probudila. Do jejího malého pokojíčku zářilo zlatavé sluneční světlo. Elis se protáhla a posadila. Na budíku zjistila čas 8:25. Ach jo, pomyslela si. Jsou přece prázdniny tak proč vstávám tak brzo?! Najednou se jí zčista jasna udělalo jasno: Dnes má svůj první výcvik! Tato myšlenka jí na tváři vykouzlila šťastný úsměv. Vyskočila z postele a rovnou se hnala k prádelníku. Vyhodila několik nežádoucích věcí ven, dokud nenarazila na pohodlné maskáčové tříčtvrt'áky a hnědé triko s krátkým rukávem. Naboso vyběhla z pokoje do koupelny naproti přes chodbu. Vyčistila si zuby a sčesala své po zadek dlouhé hnědé vlasy do koního ohonu. Podívala se na sebe v zrcadle. Po chvilce rozmýšlení sáhla do tajné přihrádky pod umyvadlem, odkud vytáhla jen velmi málo barevný lesk na rty. Přejela si jím ústa. To už bylo lepší.

Míček v lednici

27. května 2008 v 18:12 | Autoři
Míček v lednici
Už odmalička jsem si přála mít nějaké zvíře. Nejdřív to nešlo, protože jsme bydleli v maličkém bytě. Potom kvůli malému bráškovi. Konečně, po hodně dlouhé době, jsem se dočkala, a rodiče mi konečně dovolili zvíře. Po dlouhých debatách přistoupili na to, že budu mít kočičku. Vlastně kocourka. Dohodli jsme se, že ho dostanu na prázdniny (za 14 dní). Na internetu jsem se koukala na inzeráty a fotečky kocourků, všech možných ras. Nejvíce se mi líbili černobílí. Nakonec jsem si našla maličké kotě, které bylo černé, mělo bílý čumáček a pod bradou, malou bílou náprsenku, konec ocásku a ponožky. Prostě takový krásný malý ťu ťu .

Životní zkouška

25. května 2008 v 20:03 | Autoři
Životní zkouška

Ahoj jmenuji se Angie a jsem normál, trhlá holka. Je mi 15 a nejsem žádná šedá myška, ale ani ne nějaká sexy girl. Mám krásné, lesklé, černé vlasy s červenými konečky. Mám hnědé oči. Podle mý mamky vypadají jako čokoláda. Můj život je zpěv, tanec a moje rodina bez kterých se neobejdu. Jsou mým vším, moje náplň dne, moje podpora, můj život. Právě jedu já, mamka, táta a mladší brácha Tom, naším autem z dovolené. Jedeme po dálnici a cesta je jako vždy v klidu. Já poslouchám mp3 přehrávač, bráška čte komiksy a táta s mámou vedou nějakou debatu.
 
 

Reklama