Prosinec 2008

Přání k Vánocům

20. prosince 2008 v 14:44 | Autorky |  T.: Básně atd.
Kdybych mohla po hvězdičce
poslat balík zdraví,
rozbalit ho pod stromečkem,
byl by dárek pravý.

V tom balíku malých sáčků
tři sta pět a šedesát
a každý den po celý rok
budete jeden otvírat.

Na stromečku plamínek
svíčky zažehněme,
stejně tak i v srdcích svých
lásky plamen mějme.

Nejen v ten čas Vánoční,
klid a mír si přejme,
na rodinu a přátelé,
čas si udělejme

Jezdec-9.kapitola

4. prosince 2008 v 13:23 | Autorky |  T.: Kapitolky
Urgalové-pomoc nebo hrozba?
Sledovaly jsme Urgaly do té doby, než se utábořili. Divili jsme se, protože jsme mysleli, že netáboří. Sledovali jsme je ze shora. Eragon po dlouhé chvíli řekl to, co nám všem dlouho vrtalo hlavou. "Oni nám nechtějí ublížit. Je to jejich vůdce, ten co s námi bojoval na Hořících pláních. Zkusíme si s nimi promluvit. Safiro, půjdeme? " Já, Violett a Arya jsme zůstaly nahoře, na planince, a Eragon se Safirou letěli na výzvědy. Asi po 15 minutách, které nám připadaly jako věčnost, se konečně ozvali. Jak se Eragon správně domníval, tito Urgalové chtěli požádat o spojení našich sil a národů-bojovně. Oddechly jsme si, nasedly jsme a snášely jsme se k nim, dolů do tábora. Arya vypadala, že si pořádně oddychla, když viděla, že je Eragon v pořádku. Já, Arya a Dragon jsme byli pozváni do stanu vůdce Urgalů. Violett a Safira si lehly před stan, a nikoho nepustili dovnitř bez našeho svolení. Stan byl velký a dost prostorný. Sedli jsme si do křesel a poslouchali Gertha (jméno uralského vůdce), proč odešli z hranic říše, a šli směrem k Elesméře.
"Je to asi pět dní zpátky. Byli jsme u hranic říše a hlídali jsme, jestli se neblíží cizí vojska nebo jiná hrozba. Nad hlavou se nám mihl velký stín. Viděli jsme jen rudý dlouhý ocas. Chvíli jsme přemýšleli co to bylo, a pak nám to došlo. Byl to Trn a na jeho hřbetě nejspíš Murtag. Den jsme čekali, jestli se neobjevíte vy a nebo znova on. Když nikde nikdo nebyl, tak jsme sbalili náš tábor, a vydali jsme se vás varovat. Ještě než jsme odešli, tak jsme v dálce viděli tmavý obrazec. Zřejmě se sem blíží vojsko. Zrychlili jsme tempo, abychom vás mohli co nejdřív varovat. Protože už se setmělo, tak jsme se utábořili. A teď jste k nám přišli vy."
Když jsme si celý příběh poslechli, na tvářích se nám objevil výraz pochopení, za chvíli ho ale vystřídalo zděšení. Překotně jsme se překřikovali. "Čí je to vojsko? Je to pomoc a nebo hrozba?" Dragon pochodoval po stanu sem a tam, a vymýšlel další plán. Řekl nám, jeho další plán. Souhlasily jsme, i když Arya se zdráhala. Podle jeho pokynů jsme nasedly na Violett, a letěly do Elesméry. On letěl se Safirou na hranice, zjistit čí vojsko to je. Urgalové se zatím připravili do zbraně, sbalili tábor a čekali na další pokyny od Eragona.
Já a Arya
Dorazili jsme do Elesméry. Arya šla za královnou, a já jsem šla do domu, abych nám vzala vše potřebné. Do maličké taštičky, která se mi vešla do kapsy, jsem použila zvětšovací kouzlo, jsem zabalila nějaké lektvary, zbraně, jídlo, mapy a pergameny s brky a kalamáři. Ještě jsem vzala pláště, kdyby nám v noci byla zima. Taštičku jsem strčila do kapsy. Do další maličké taštičky, taktéž zevnitř zvětšena kouzlem, jsem zabalila brnění a zbraně navíc. Tuto taštičku jsem dala do skryté kapsy na Violettiným sedle. S Aryou jsme měly sraz na náměstí. Dorazily jsme tam skoro stejně. "Královně jsem vše řekla. Vojsko bude do hodiny připraveno a vyrazí směrem k hranicím. My máme letět za Eragonem, abychom mu mohly pomoct. Kde máš všechny ty věci, které jsi měla vzít sebou?" Když jsem jí ukázala maličkou taštičku, tak si myslela, že si z ní dělám srandu. Otevřela jsem jí, aby se mohla kouknout. Chvíli stála s otevřenou pusou, a pak se mě zeptala: "Jak si to udělala?" Pousmála jsem se. "Jednou ti to řeknu, teď už musíme letět za Eragonem." Jakmile přišla řeč na Eragona, okamžitě nasedla do sedla a mohly jsme letět. Bála se o něj. Chytla se mě a opřela si o mě hlavu. "Nebojse, určitě je v pořádku. Kdyby se něco dělo, určitě bychom to věděly." Tohle jí trochu uklidnilo. Poprosila jsem Violett, aby zjistila od Safiry kde jsou, abychom mohly za nimi. Violett souhlasila a myšlenkami se odpojila. Chvíli jsme jen tak letěly, a pak najednou Violett zrychlila, letěly jsme pod stromami, pak najednou zpomalila a pořád měnila směr. "Violett co se děje? Poznám na tobě když se něco děje. Proč se schováváme?" To co mi řekla, pro nás vůbec nevypadalo dobře. "Safira říkala, že vojsko je královo. Chvíli tam prý byl i Trn, ale najednou se otočil a letěl pryč. Myslí si že letěl hledat nás. Proto se musíme schovávat a měnit směr letu. Za chvíli přistanu v jeskyni. Musíš mi sundat brnění a přehodit přes mně ty černé deky, co jsou uloženy pod sedlem. Vy si vezměte svoje pláště. Nesmí nás najít." Řekla jsem Arye všechno, co jsem se dozvěděla. Jenom přikývla hlavou. Violett vybrala nějakou jeskyni a tam jsem jí přestrojila. Brnění jsem schovala k našemu brnění. Ary a sobě jsem vyndala naše pláště, a mohly jsme vyrazit. Už zbýval jenom kousek. Myšlenkami jsem se spojila s Eragonem. "Už vás vidíme. Máme vše, co budeme potřebovat. Poleťte prosím támhle na tu skálu, která je schovaná v lese, ale uvidíme na pláň." Violett mu ještě poslala obrázek skály, kterou mám na mysli. Po souhlasu od Eragona, jsme na ně čekali na skále. Arya nervózně přecházela kolem Violett. Po chvíli Eragon přistál. Arya se šťastně rozeběhla k něm, a objala ho. On bolestně syknul. "Co je? Co se ti stalo?" Ukázal jí jeho záda. Byl přes ně dlouhý krvavý šrám. Vyndala jsem z taštičky lektvar, který mu měl pomoci-byl proti bolesti. Záda jsme mu omyli a zavázaly. Po chvíli mu už bylo líp. Když nabral ztracené síly, pověděl nám, co se dělo, když jsme tu nebyly.