Povidka smutna

13. července 2008 v 12:31 | Autoři |  S.: Kapitolky
Takže načla jsem další příběh... nevím, jak ho nazvat ale uložila jsem si ho jako Povidka Smutna. Tak si kousek přečtěte...
Selen seděla u sebe v pokoji na posteli. Měla světlé, zplihlé vlasy po lopatky, bledý, smutný obličej s velikýma, modrýma očima. Postavou byla menšího vzrůstu na svůj věk, ale byla vychrtlá a ne moc hezká. Její povaha byla velice plachá, zasmušilá a stáhlá sama do sebe. Její matka byla hrdá, ale nespolehlivá žena. Obvykle vstávala okolo poledne a ihned odešla za pitím, karbanem a jinou, ne moc vhodnou zábavou. O svou dceru se nestarala, Selen byla ráda, že ji u sebe nechá vůbec bydlet. Otce Selen neznala.
Dívka měla krušný život. Ve škole se s ní nikdo nebavil, spíše si z ní utahovali, z jejího zjevu, z jejího obnošeného oblečení, ze jména. Kdyby Selen nevěděla, že škola je velmi důležitá, tak by do ní okamžitě přestala chodit. Když se o ni matka nezajímala, kde brala peníze, oblečení, jídlo...? Ptáte se. Povím vám to.

Selen musela krást. Ne v obchodech, to ne, ale u matky. Když pozdě v noci přišla a šla se dívat na televizi, Selen se vykradla ze svého pokoje a tichýma, šikovnýma rukama začala matce prohledávat kapsy. Někdy se poštěstilo, někdy ne. Obvykle našla tak pě set korun. Z téhle částky si vzala dvěstě padesát. Nemohla vzít vše ze dvou důvodů; matka se taky musí něčím živit, ne že by jí bylo Selen líto, ale ona to také nemá v životě zrovna lehké. A z druhého důvodu by si matka mohla zapamatovat, kolik v kapse měla a to by ihned na svou dceru přišla. Co Selen s penězi dělala? Větší část si schovala pod uvolněné prkno v podlaze ve svém pokoji a za zbytek si koupila co nejvíce kalorické jídlo. Obvykle ve fast foodu.
Také občas musela matce, když nebyla doma, prohledat šatník. Obvykle hledala svetry a bundy na zimu, ale hodilo se jí i nějaké to triko, kalhoty a spodní prádlo.
Doufám, že si teď o Selen nemyslíte něco špatného, že krade. Ale musíte její situaci pochopit.
Takže, zase zpátky k příběhu.
Selen seděla na posteli ve svém pokoji. No, v takové malé, tmavé kobce bez světla s jediným malým okénkem, z nepohodlnou, rozvrzanou postelí a prohnilým prádelníkem.
Selen chvilku před tím plakala. Ve škole se jí zase posmívali. Dokonce jí i ukradli rohlík namazaný máslem, jako vzácnou svačinu. Divíte se, proč o tom neřekla například učitelce. Ale to nešlo. Na Selen si zasedla a byla na ni jedovatá, přísná a zlá. A navíc Selen už nikomu nedůvěřovala. Nikomu. Selen se potřebovala alespoň trochu rozveselit a tak přešla k okénku a svou muší silou zatahala za prkno pod ním. Za okamžik ztrouchnivělé dřevo povolilo a dívka ho odstranila. Vzala hromádku papírků a kovových mincí a začala přepočítávat. Napočítala jeden tisíc dvě stě devadesát korun. Zítra si půjde koupit něco k jídlo, takže si vezme těch devadesát korun. To znamená že potřebuje ještě přibližně šest set korun, aby si mohla koupit nové tenisky, které viděla za výlohou malého obchůdku. To vypadá na dva až tři měsíce porhledávání matčiných kapes. Selen si povzdechla a vrátila svůj nejdrahocenějí poklad zpět do jeho skrýše. Byl přibližně čtyři hodiny. Selen se rozhodla že půjde ven. Zvedla se a zamířila do matčiny ložnice a do její skříně. To měla nejraději, být sama doma.
Začala prohrabávat různé věci. Objevila přojatelný, tlustý svetr a k Selenině obrovské radosti i punčocháče. Ještě si vzala triko, tyto dvě věci a kalhoty. Ještě si v předsíni vzala matčinu šálu a čepici. Věci k sobě stylově ani barevně naladily, ale Selen byla ráda, že nebude mrznout. Nejhorší období okolo Vánoc celkem zvládla, ale stále ještě se nevyléčila z rýmy.
Selen tedy vyrazila. Venku bylo pochmurné, zamračené počasí a nepříjemné lezavo. Na ulicích se procházelo jen málo lidí. Selen procházela okolo známých domů a jen se modlila, aby nepotkala nikoho ze školy. Když byla Selen zima, rychle si vlezla do nějaké předraženého, kamenného obchodu se značkovým olečením. V takových topili nejvíc a Selen se zahřála. Potom znovu vykročila dál. Najednou narazila na drogérii. Rychle do ní vlezla.
V obchodě nebylo moc lidí a Selaen se schovávala v uzoučkých uličkách mezi regály, do kterých se obvykle vejde jenom jeden člověk. Selen narazila na rtěnky. Už několik dní zde měli krásnou, nádherně vypadající rtěnku. Selen se o ní mohlo nechat jenom zdát. Teď ji však prolétl myslí jeden velmi nebezpečný nápad.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama