Olghérie- Kapitola 8. Svatyně

14. června 2008 v 22:36 | Peťka |  P.: Kapitolky
Kapitola 8. Svatyně
Avis a Rogen si opravdu skvěle rozuměli. Mezi nimi vzniklo během chvil velké pouto přátelství ba ne víc. Vypili toho hodně, protože když člověk pořád něco popívá tak mu brzy vyschne v ústech. Najednou odbila půlnoc a rozezněl se hlas. "Tak přátelé, zahajovací slavnost je u konce. Kdo bude chtít pokračovat dál, tak se může odebrat do vedlejšího salonku." Avis s Rogenem vstali a odešli do salonku. Z vedlejší místnosti se všechno občerstvení a akustika přenesla sem a několik lidí také přišlo. Dohromady tam nyní bylo tak deset lidí. Za necelou hodinku se salonek tak vyprázdnil, že tam zbyly pouze oni.

Pro ně čas nebyl, nikdy neexistoval, potřebovali si všechno říct hned teď. První komu se začalo po tak dlouhém a namáhavém dni spát byla Avis. Oči jí klimbaly a i reakce měla zpomalené. Rogen to poznal, podepřel jí a doprovodil jí podle jejích instrukcí do jejích komnat. Před dveřmi se zastavil a něžně ji políbil na rty. V Avis vzplála nová energie. Jako by přeskočila ohnivá jiskra mezi jejich spojením. Oba byli v sedmém nebi. Jakoby se vznášeli na obláčku. Oba ztráceli rovnováhu z toho vzrušení jaké dosud nepoznali. Dali do toho vše a nechtěli se oddálit. Jak se říká vše jednou končí tak i tento polibek skončil i když ani jeden nechtěk skončit. Jakmile se oddálili, jejich doteky skončili a obláček se roplynul, energie vyprchala a na tento moment zbyla pouhá vzpomínka. Rogen jí celý červený políbil ještě ruku, popřál dobrou noc a vzdálil se do pokoje pro hosty. Avis mezitím padla na postel a snažila si zapamatovat všechny pocity, které před chvílí poznala. Po horoucném přemítání konečně usnula. Vzbudila se celkem brzy. Vlastně skoro ani nespala. Byly dvě ráno. Protáhla se a protřela oči. Její tělo nechtělo vstát. Najednou si všimla, že jí chybí jedna náušnice. Zapomněla na ospalost a na stuhlost těla a vyrazila cestou kudy se jde do salonu. Cestou koukala po zemi a snažila zaostřit vše co se blýsklo. Naštěstí byly chodby kouzelně osvětleny pochodněmi jenž dodávaly paláci na honosnosti. Nic. Nic nepřipomínalo náušnici. Avis to však nevzdávala a pokračovala pořád dál směrem k tanečnímu salonku. Už byla přede dveřmi salonku a pořád nenalezla onu náušnici. Otevřela dveře, které se se skřípěním otevřely a potišeji se je snažila zavřít i když to moc nepomohlo. Hledala šperk a ten byl k nenalezení. Prolezla i celý taneční sál a nikde nic. Nakonec to prohledala i v salonku (ze kterého se pak vydala do sálu) a i v něm nic nebylo. Celá zpocená se sesula do křesla a těžce oddechovala. Měla velikou žízeň a naštěstí jí ještě trochu pití zbylo ze slavnosti. Vypila celý obsah sklenice a div se nezakuckala, vyplivla on předmět, kterým se málem udusila a zjistila, že je to ta nášnice. "Tak tady si ty jedna potvůrko" řekla se smíchem v hlase. Opatrně ji vsunula do ucha a pořádně zapnula, aby jí už znova nespadla. Po tomto hledání se opět odebrala do své komnaty. Sedla si před své zrcadlo. Sundala si všechny šperky, odlíčila se a převlékla. V pokoji měla dokonce i koupelnu s vanou a umyvadlem. Napustila si koupel a přidala mořskou sůl a levanduli. Po chvíli se z koupelny linula příjemná, svěží vůně. Sice bylo půl třetí ráno, ale jí to nevadilo. Po koupeli se natřela pravým Olgheránským krémem a zavázala si speciální roucho. Na vlasy si nanesla jemný levandulový olej. A poté na tělo trochu olejovatější levandulový olej, poté se převlékla do pyžama. Zalehla do postele když jí tu najednou přepadl šílený hlad. "To už snad není možný. Zase budu muset jít do toho salonku" nadávala. Cestou přemýšlela nad dnešním stráveným časem s Rogenem,že div nenarazila do dveří jak byla v myšlenkách. Opravdu uvnitř našla nějaké jídlo do kterého se ihned pustila a to s velikou chutí. Po několika soustech se cítila být konečně plná. Nechtělo se jí spát, jelikož byla zvědavá tak začala prozkoumávat salonek. Zjistila, že všude je plno knih o tanci a i o jiných věcech. Různé přístroje a nástroje, které nedokázala popsat. Za prosklenými skříňkami byla, dokonce i různá ocenění z různých soutěží. V další vitríně byly poháry a medaile. Všechno bylo úchvatné a některé i velmi staré. Avis na to koukala jako na nějaký artefakt v muzeu. Není se čemu divit. Takhle prošla celou místnost a byla v domnění, že viděla už všecko co v místnosti bylo. A hle! Najednou si všimla malého regálku který přehlédla. Byl v rohu. Dychtivá po novém poznání k němu došla. Obcházela ho a najednou rup….. a byl slyšet jen její výkřik: "Ááááááhhhh!!" Dopadla měkce na nějakou kamenou podlahu. Kolem ní byla neprostupná, černočerná tma. Neviděla ani na špičku svého nosu. Srdce jí bušilo jako o závod. Mozek pracoval na plné obrátky. Snažila se myslet na Rogena, na rodinu na všechny pěkné chvíle. Nedokázala to. V hlavě měla pouze jen jednu myšlenku: "Zemřu?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silvík Silvík | Web | 15. června 2008 v 18:35 | Reagovat

Ahojky...jsi ve třetím kole SONB..gratuluji!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama