Chci vypadat normálně- 2. kapitola

16. června 2008 v 20:13 | Autoři |  M.: Kapitolky

To snad není možné!

Dietu držím už dva týdny. Když máme společně večeři, najím se, ale pak to vyzvracím. Nedělám to moc často, zatím jen asi čtyřikrát. Teď se snažím myslet na všechno, jen ne na jídlo a docela mi to jde. Máma se mě ptala jestli mi něco není, ale já řekla, že ne, že se jí asi něco zdá.
"Dneska maj bejt palačinky!" slyším jak si povídají holky a já jen zavrtím hlavou. Jak to můžou jíst? To se nebojí, že ztloustnou? Říkám si v duchu a naskočí mi husí kůže jen při pomyšlení na něco sladkého. V tom mě napadne, že si po škole půjdu koupit nové kalhoty, protože jak hubnu, jsou mi všechny volné. Chci se zeptat Ivy, jestli mi pomůže s výběrem, ale vzpomněla jsem si, že mi řekla, že dokud nepřestanu s těma hloupostma (že by tím myslela moji dietu?), tak se mnou nikam nepůjde.

No nic, já se umím zabavit i sama. Hned po vyučování se vydám do zdejšího obchodního centra. Odsud nikdy neodejdu s prázdnou, ať už sháním jakoukoli věc. Nejdřív se jdu podívat do mých oblíbených značek. Hned u vchodu spatřím krásné džíny a kupodivu nejsou ani moc drahé. Vezmu si moji velikost, ale v kabince zjistím, že i když to byla ta nejmenší, jsou mi velké. Se zklamaným výrazem je vrátím. Prošla jsem už hodně obchodů a kde nic, tu nic. Teda kalhoty by byly, ale proč všechny dělají tak velké?! V dámském oddělení mi nepadly ani jedny a v dětském mi jsou zase krátké. Najednou mě napadlo, že to může souviset s tím hubnutím. Ale vždyť to je blbost! Pořád jsem tlustá až až, prostě jen jsou divné velikosti. Určitě to tak je, namlouvám si a když přijdu domů, opět se podívám do zrcadla. Pohled na sebe mě přesvědčí. Určitě to nebylo mnou, ale těmi kalhotami, že na mně všechny visely.
Už jsem se rozhodla. Začnu s přísnější dietou. Vždyť to, že mi nejsou žádné kalhoty ještě neznamená, že musím být tlustá.
Po čtyřech týdnech
Postavím se na váhu. Ručička ukazuje na 40 kg a když se změřím, zjistím, že mám 168 cm. Tak to by šlo. Uvědomím si, že od té doby, co hubnu, jsem ztratila mnoho kamarádek a i když opravdu nevím, čím to je, zhoršila jsem se i v učení. Neumím se tolik soustředit a již brzy večer jsem ospalá. Když jsme šli na školní výlet, neměla jsem dost sil na to, abych ho ušla.
Rodiče odjeli už minulý týden na měsíc do Ameriky a mě nechali u babičky. Vlastně je to výhoda, protože babička si mě tolik nevšímá. Máma už by si něčeho hned všimla a táta asi taky, takže takhle je to nejlepší. Problém ale je, že až se vrátí, asi uvidí, že se jim jaksi "ztrácím" před očima. No ale můj úkol je, do té doby než se vrátí, ještě více zhubnout! Teď už to ovšem nejde tak snadno. Nic moc nejím a když něco málo sem tam sním, vyprovokuji se ke zvracení. Snažím se aspoň něco pít. Sice jen neochucenou neperlivou vodu, ale lepší než nic. Ale stejně, už to jde pomalu.
Dnes mám po dlouhé době trénink krasobruslení a jsem zvědavá, co mi řekne Pavel, tedy náš trenér. Jak ho znám, bude mile překvapen. Došla jsem na stadion, převlíkla se a nastoupila jako obvykle před trenéra a ještě několik dalších holek, které trénují se mnou.
"Jak jsem již říkal, za tři týdny se budou konat závody a já doufám, že je jako vždy vyhrajeme. Vyberu z vás ty nejlepší, které nás pak budou reprezentovat. Teď se ale trochu rozhýbáme a pak mi každá z vás ukáže to nejlepší, co umí." Prohlásil trenér a my si jedeme udělat pár koleček kolem stadionu na rozehřátí. Normálně jich jezdíme tak pět, ale dnes jsem teprve u druhého a už jsem zadýchaná. Nejspíš si toho Pavel všimnul a zavolal si mě. "Nemohu si nevšimnout, že s tebou něco je," prohlásil, ještě než jsem k němu dojela. Pyšně se na něj usměji v domnění, že mě chválí za to, jak jsem zhubla. "Funíš jako kdybychom trénovali celý den a ještě k tomu si jak kost a kůže..." řekl a já se chtěla bránit: "Ale já.." "Žádný ale. Vím, že jsem ti řekl, že máš zhubnout, ale vždyť ty už ani nejsi hubená, ty jsi...prostě je to až odporné a navíc, jestli chceš na ty závody, koukej zase přibrat."
Nevěřím vlastním uším. Tak já se několik týdnů snažím kvůli trenérovi zhubnout, jak to nejvíc jde a on mi pak řekne, že je to odporný?! Nejhorší je, že jestli zase nepřiberu, tak nepůjdu na soutěž, na které jsem každoročně a každý rok se také umisťuji na předních místech. Ach jo, jak já sebe a všechny kolem nesnáším!!
KONEC 2. KAPITOLY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 clayra clayra | E-mail | 17. června 2008 v 17:26 | Reagovat

Na mém blogu sis adoptovala pixelku, nezapomínej na to! Podívej se, je tam dost nového! Pamatuj, máš 2 dny!

Tvoje clayra.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama