Řetězový e-mail

27. května 2008 v 19:34 | Autoři |  M.: Jednorázovky
Řetězový e-mail
,,Co má bejt zas tohle?" řikám si. Každý den mi chodí takových e-mailů hodně a mě už to začíná štvát. Je tam vždy to samé-pošli to všem svým přátelům nebo se ti něco stane.Normálně je hned mažu, a ani nevím, proč zrovna tenhle mail si čtu až do konce. Píše se v něm, že když ho přepošlu sedmi lidem do sedmi minut, můžu si něco přát. Pokud ne, budu mít sedm let smůlu. Tyhle řetězáky doopravdy dál neposílám, ale teď mě něco napadlo. Dneska mě totiž učitelka na fyziku dost naštvala, protože mi dala pětku za to, že nemam úkol, a přitom jsem ho měla, akorát mi ho roztrhl jeden kluk, kterýmu, jen tak mimochodem, neřekla vůbec nic. Napsala jsem do příjemce všechny lidi, kterým to chci poslat a teď právě klikám na tlačítko ,,ODESLAT" a přitom nahlas říkám svoje přání.

Přeju si, aby se tý učitelce něco stalo....něco, kvůli čemu by dlouhou dobu chyběla a tudíž nás nemohla učit. Vím, že to není správné, ale stejně nevěřím tomu, že se to vyplní. Spíš je to taková legrace a tímhle si na ní vybiju svoji zlost.
Protože už je večer, jdu se umýt. Ve sprše ještě přemýšlím nad tím, jestli jsem ten mail neměla zase jako obvykle smazat, ale nakonec si řeknu, že to, co jsem si přála, stejně nemohl nikdo slyšet, takže nevím, jak by se mi to mohlo splnit. Nakonec se tím přestanu zabývat a teď, když ležím v posteli už na to vůbec nemyslím.
,,Zuzanko, vstávej!" volá na mě mamka a já se na ní jen zamračím, jako kdyby mohla za to, že už je ráno.
,,Přijdeš pozdě do školy," slyším hlas blížící se k mé posteli.
,,No a co.." odpovím a zachumlám se ještě více do vyhřáté peřiny, kterou ze mně znenadání mamka strhne a mně nezbývá nic jiného, než vstát. Už i tak ale nestíhám, proto na sebe hodím nějaké oblečení, v rychlosti se nasnídám a pelášim do školy. Za mnou slyším nějaké volání, a tak se otočím. Je to Verča, která to, že na ni koukaj všichni kolem, uplně ignoruje.
,,Ahoooj! Tak jak ses dneska vyspinkala?" ptá se mně kámoška vysmátá jako vždycky.
,,No celkem to uj..," najednou jsem se zasekla, protože již z dálky vidím přímo před hlavním vchodem do školy policajty. Hned jsem si vzpomněla na ten email.
,,Koukej! Před školou je policie!" řekla jsem Verče, která si jich už taky všimla.
,,Hm..no a? Kvůli nám tu nejsou, tak je to v pohodě, ne?"odpověděla s ledovým klidem. Kéž by, pomyslela jsem si a v duchu jsem se modlila, aby to kvůli nám doopravdy nebylo...teda spíš kvůli MNĚ..
,,Dneska seš ňáká zamlklá, neudělala si něco?" Zeptala se Verča a jako obvykle se u toho smála. Jenže problém je, že teď mi to vůbec nemyslí a už vůbec nemam náladu na nějaký blbý fórky, a tak mi nedojde, že si dělá legraci.
,,No...víš já....," málem jsem jí to všechno vyklopila, když najednou mi skočí do řeči:
,,Prosim tě já sem si dělala srandu, ty taky nic nepochopíš.."
Pomalu se přibližujeme ke škole a mně se zdá, že se jeden z těch policajtů dívá přímo na mě. Strašně znervóznim. Ono se snad doopravdy něco stalo tý učitelce? A jak může vědět, že zrovna já jsem si to přála?!?!?! Když dojdeme ke vchodu, kamarádka se snaží něco dostat z těch policajtů. ,,Do toho vám nic není",odpověděl ten chlápek, a pořád mě probodával svým pohledem. Ve škole bylo docela rušno, teda aspoň víc než jindy.
Ptaly jsme se skoro všech (teda kromě učitelů) a nikdo nevěděl o co tu jde. Jen já něco tušila, a když jsem ani nikde tu učitelku na fyziku neviděla, začala jsem se fakt bát.
,,Hele, viděla si dneska ve škole Meltákovou?" zeptám se Verči a doufám že se mě nebude ptát, co mi dneska je, když se sháním po učitelce, kterou nesnáším.
,,Neviděla....proč? Jo a teď si mi připomněla, že budeme mít supl na fyziku. Říkal mi to ráno Kučera."
,,A nevíš, co jí je?" Vim, že to asi zní blbě, že se takhle vyptávám, ale já okamžitě musim zjistit, proč tu je ta policie.
,,Hele nejseš nemocná? Já myslela, že budeš ráda, když tu nebude...."
,,Já se jen tak ptám, jinak jsem fakt ráda!" Řeknu a doufám, že tomu uvěří.
Celý den jsem se na nic nemohla soustředit. Policie ještě chvíli chodila po škole a potom odešla. Od učitelů jsme se nic nedozvěděli, prý až budou mít více informací, vše nám řeknou. Ale ,,informací" o čem? Jde o tu učitelku nebo o něco úplně jiného? Ach jo, jak já teď lituju toho, že jsem vůbec otevírala ten mail!!
,,Zuzko! Pojď se na něco podívat! Ale rychle!" Volá na mě mamka z obýváku.
,,Co je?" Řeknu otráveně, protože televize je to poslední, na co teď myslím.
,,Koukej, prý nějací kluci z devítky z vaší školy ukradli auto a pak s ním nabourali!"
,,A kdy?" Ptám se s nadějí v hlase, že se Meltákový nic nestalo.
,,No někdy dneska brzo ráno...ty o tom nic nevíš?"
,,Ne, ale dneska ve škole byla policie, a tak to asi bylo kvůli tomu."
Ufffffff..... A já se o tu učitelku bála!!!
Dnes jsem vstala překvapivě brzo a právě jdu do školy. Potkám i Verču, která si hned všimne, že mam nějakou dobrou náladu. A není se čemu divit. Když na chodbě vidím Meltákovou, nálada se mi ještě zlepší. Bože, jak já ji ráda vidím!!!
Ale jedno vím jistě, už nikdy nebudu přeposílat řetězový emaily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FreePatty FreePatty | 28. května 2008 v 14:52 | Reagovat

no nazdar....hele, mišule, koukám že tu nemáš moc powídek..a tak sem se rozhodla, že ti pomůžu s wýběrem... tak co třeba takhle...na téma: polibky v dešti? sice newim jaká si romantička...ale skus to...tak čawes

2 Míša Míša | 28. května 2008 v 20:06 | Reagovat

No nevim nevim jestli to pude ale skusim to =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama