Pláč - Kapitola 3.

22. května 2008 v 19:14 | Autoři |  S.: Kapitolky

Kapitola 3.

Měla ji. Prý ji občas používala když byla mladá na večírcích. Položili jsme prsty na ukazovadlo. "Marie? To jsi - ty?" zašeptala Klára roztřeseným hlasem. ANO. Klára se znovu rozplakala. Ukazovátko se však znovu pohnulo. VEM SI MOJE DĚTI. PROSÍM! MOC MI NA TOM PŘED ODCHODEM ZÁLEŽÍ. PROSÍM TĚ! "Tak dobře, Marie. Já si je tedy vezmu. DĚKUJU. MÁM TĚ RÁDA. SBOHEM. A odešla. Klára se schoulila do klubíčka a plakala. Zadrnčel mi mobil. Byla to Lena. Klára a Izabela se ke mně naklonily aby vše slyšely.

"Ahoj! Tak co?"zeptala jsem se. "Už jsme to našli. Je to tu fakt strašný! Zdi jsou popraskaný a na dvoře je kadibudka! Příšerně to tu smrdí! Tady bych nechtěla žít! A co vy?"zeptala se. "Jo, dobrý," řekla jsem "už to máme za sebou. Spojily jsme se s paní Marií a ona to vše vysvětlila. Jsme připraveny. Skoro. Večer jedem k vám, jo? Kde se sejdem? Jo. Fajn. Čau." Jak to, že nejsme připraveny? Já ano!" zvolala Klára.Rozhlédla jsem se po neuklizeném pokoji. "Aha. To tu budem ještě dlouho." Vzdychla. "Ale ne! My vám pomůžeme, že jo, Iz?" "Jasně! Jdem na to!" a pustili jsme se do úklidu. Bylo to opravdu pracné, ale stálo to za to! Dům byl čistý jako klícka. Nádobí umyté, prach utřený, vysátý koberec a podlaha. Dokonce i upečená bábovka. Nahoře v patře byly dvě nevyužité místnosti plné starých krámů. Z těch jsme narychlo sestavily pokoje. Než jsme to všechno udělaly, opravdu byl večer. Za okny padal sníh a pomalu se snášel do tmy. Byli jsme umořené, ale vše bylo hotovo. Klára si ještě skočila do sprchy a vrátila se o hodně krásnější, než před tím. Vypadala mladší. Vlasy měla stažené do ohonu, měla dokonce rtěnku a pudr. Prostě jako vyměněná. Vyrazily jsme na nádraží. Cestou jsem ještě skočila do hotelu a oznámila, že se dnes vrátíme asi pozdě. Za pár minut jsme už nedočkavě jely vlakem směr Linberg. Ten byl zase hodně na západu. Za necelou hodinu jsme stály na nástupišti, podle dohody. Za okamžik přispěchala Lena s Naty. Rychle jsme je seznámily a naskočily do prvního autobusu, co jsme uviděly. Linberg bylo velké město. Rušné, plné turistů a to zvlášť ted', před Vánocemi. "Tady to je!" vykřikla najednou Lena. Vystoupily jsme. Opravdu to tam hnusně páchlo. Byla to velká třípatrová oprýskaná budova s vytlučenými, zamřížovanými okny. "Fuj, to je hnus!"zašklebila se Izabela. Přišla jsme k vratům a hledaly zvonek. Ten tam ale nebyl a tak jsme zabušily pěstmi. Přišla nám otevřít nerudná žena a nevrle si nás přeměřila. "Co chcete?" zavrčela. "Elen a Kim Marychovi?"zeptala se odměřeně Klára. "Pojďte za mnou," zamručela žena a vydala se pryč tmavou chodbou plnou dřevěných, starých dveří. Z pokojů se ozýval pláč. "Toho si nevšímejte," zamručela znovu. Na konci chodby jsme vystoupaly po schodech a vešli do jedněch dveří. Na dvou postelích seděla dvě umouněná děvčata s blonďatými vlasy. Byla si velice podobná. Jakmile jsme vešly, zakřičela obě: "Teto Kláro! Teto Kláro! Že nás odtud odvedeš? Je to tu strašný! Prosím, teto! Jéé, ahoj Gábi! Jak se máš? Prosím, teto Kláro!" "To víte, že vás odtud odvedu!" Usmála se Klára a dívky objala. "Jdeme domů, pojďte!" a vyrazily jsme pryč. Žena jen něco zablekotala, ale ven nás pustila. A tak jsme jely zase do Ristonu a rovnou jsme šly ke Kláře domů. Tam jsme jedly bábovku a vyprávěly si veselé historky. Pak jsme navštívily pokojíky obou dvojčat. Ta z toho měla obrovskou radost. Když už bylo půl jedenácté, řekla nám Klára: "Holky, díky,že jste mi řekly o Marii! Bez vás bych už nebyla nikdy šťastná!" a objala nás. Šly jsme tedy do obýváku, abychom mohly vyjít ven. Na zemi stále ležela tabulka. Ukazovátko se najednou samo od sebe pohnulo. Vyjekly jsme. Paní Marie však jen napsala DĚKUJI. Od té doby jsme už nikdy neuslyšely její pláč.



KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídky?

Úžasný!!!! 54.8% (17)
Super!!!! 9.7% (3)
Normální!!!! 3.2% (1)
Ujdou!!!! 3.2% (1)
Píšu lepší! 9.7% (3)
No fuj!!!! 19.4% (6)

Komentáře

1 SoFia SoFia | 28. května 2008 v 14:53 | Reagovat

ahojky simíku, chtěla bych od tebe povídku....mělo by to být nějaké sci-fi

výběr nechám na tobě..ale ať je to pořádné dílo...díky a ppppp simčo moje

2 Simča Simča | 29. května 2008 v 14:44 | Reagovat

čus SoFia

já ti klidně sci-fi napíšu, ale musíš pochopit, že se to nepíše zrovna snadno a rychle... takže mi to bude asi trvat trochu dýl, ale snad ti to tak nebude vadit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama