Olghérie- Kapitola 6. Za zdmi Iliodosu

28. května 2008 v 19:25 | Peťka |  P.: Kapitolky

Kapitola 6. Za zdmi Iliodosu

Sluneční paprsky právě pronikly malým okýnkem v Avisině pokoji. Paprsky hladily Avis po tváři. Dívka se probudila a zhluboka se nadechla. Ucítila vůni stromů a kvítí. V rychlosti si přetáhla róbu přes hlavu a v běhu ji zavázala kolem pasu a upravila. Avis měla šílený hlad, tak zamířila do hodovní síně. Nasnídala se a pořád myslela na kroniku kterou napsal Ian. "Válka s Nefiry se prostě musí uskutečnit tomu už nezabráním." Uvažovala Avis v duchu. Sice byla Jawa (pátek) a měla začít výuka a trénink, ale Alice musela odejít na sever a Segin byl nemocný. "Hurááá" řekla potichu Avis. "Dnešek bude volný tak něco podniknu!" A tak, že jo…. Avis vyšla ven. Slunce hřálo a vítr líně foukal. Po hodině procházení se po zahradě to začalo Avis nudit. Došla na druhou stranu zahrady, kde moc nechodila.

Tu najednou si povšimla prasklého zdiva. Nepatrně do něj šťouchla….. omítka se odloupala a zdivo se rozpadlo na mnoho kousků. Ve zdi byla díra akorát pro Avisiinu postavu. Opatrně se rozhlédla a spěšně vykročila ven. Za zdí Iliodosu (město v němž Avis nyní žije) vypadala příroda o poznání jinak. Květy květin nebyly tak krásné a barevné. Stromy nebyly tak vysoké a na mnoha místech se jim odlupovala kůra. Celkový dojem byl špatný, ale jí to neodradilo. Statečně šla dále a hlouběji do lesa. I když vše působilo zničujícím dojmem, avšak něco na tom mělo své kouzlo. Sotva ušla dvacet metrů, tak zahlédla malé jezírko. Jezírko bylo jako křišťál. Možná i křišťálovější než sám křišťál. Každý kamínek, každá rostlinka, byla dokonale vidět pod hladinou. Avis to jezírko fascinovalo. Nic tak krásného a čistého ještě neviděla. Ani tehdá v noci, kdy se ocitla v Olghérii, tak jí ten potůček nepřipadal v porovnání s tímto, tak čistý. Ohnula se a nabrala do ruky hrst hlíny. Chvilku počkala, nadechla se a hlínu hodila přímo do toho jezírka. Hlína pomalu klesala ke dnu a k jejímu údivu se voda ani nezabarvila hlínou. Žádné nečistoty neplavaly. Nic. Prostě nic. Tu znenadání začala z jezírka stoupat pára. Avis stála jako přikovaná nebyla s to se pohnout. V mysli uvažovala: "UTEČ!", ale končetiny neposlouchaly. Pára se změnila v mlhu a pomalu se začaly zjevovat obrysy. Mlha ustoupila a z jezírka vystoupila žena. Nebyla to žena ledajaká, měla krásné, honosné šaty. Byla bosa a ve vlasech měla vpleteny malinkaté lekníny. Vypadala přesně jako voda. Dá se to jen stěží popsat, to že vypadá jako voda. Její vlasy byly takové jemné a světlé. Na těch šatech si až teď Avis všimla jemné, bílé pěny, vlastně to nebyly šaty! Byla to voda! "Zatím určitě musejí být kouzla, aby se voda proměnila v šaty," přemýšlela Avis. Žena k ní došla a otázala se: "Proč si mě volala?" řekla jemným, pevným hlasem, který zněl jako zvon. "Já vás nevolala paní" řekla Avis. "Ale ano volala, jinak bys nevhodila hlínu do jezírka" odpověděla ta žena. "Já to nevěděla" špitla Avis. "Nevadí dítě. Vím kdo jsi a chci ti pomoct. Tvým úkolem je zničit všechny nefiry, a proto ti dám tento dar." Řekla žena. "Dám ti dar, který zvýší tvé magické schopnosti až se naučíš, alespoň polovinu základních kouzel. Tento medailon jen tak někde nenajdeš, opatruj ho jako oko v hlavě. Je velice cenný a v rukách nepřítele by byl silnou zbraní. Jakmile ho jednou nandáš, nemůžeš ho sundat. To, ale nevadí, protože ti nikdy nebude překážet." Jemným gestem ruky vyčarovala z jednoho kousku pěny, který měla na oblečení, krásný medailon. Medailon byl bílý se stříbrnými třpytkami. Blyštěl se jako všechny poklady světa. Byl veliký asi jako pingpongový míček, ale mě tvar mušle. Kdyby nebyl otevírací, leckdo by si ho spletl s přívěskem. Avis poděkovala a žena se rozplynula jako pára. Na jezírko dopadlo pár kapek vody a za vteřinku bylo zase nehybné. Avis si prohlížela ještě chvilku medailon a potom ho dala do kapsy. Věděla, že nyní ještě není ten správný čas ho zapnout kolem krku, když neumí čarovat. Otočila se a šla nazpět do Iliodosu. Prolezla zpět dírou ve zdi a okamžitě šla informovat stráž, že je tam díra. Po chvíli přišel nějaký kouzelník a díru zacelil jediným líným mávnutím prstu. Dívka však měla nápad. "Segin by byl nejspíše rád kdyby mu o příhodě pověděla." Uvažovala. Poptala se tedy na cestu do jeho komnaty a jakmile věděla směr, ihned přidala do kroku a šla za Seginem. Lehce zaklepala na dveře a otevřela. V posteli ležel Segin. Už mu bylo lépe a návštěva ho potěšila. Avis nemeškala a ihned mu pověděla: "Dnes jsem objevila díru ve zdi nakonci západní zahrady. Prolezla jsem ven a došla k jezírku. Zjevila se žena a dala mi tento medailon. Věděla kdo jsem a chtěla mi pomoct, proto mi ho dala." A podala Seginovi medailon. Segin vypadal velmi vyděšeně, ale jakmile uviděl medailon, jeho výraz se změnil v úsměv. "Víš Avis, obdržela jsi velice výjimečný dar, vodní lidé dali těchto darů jen velmi málo. Pokud si dobře pamatuji je toto pouze třetí svého druhu. První dostal Xaver I. (úplně první Olgherán) a druhý Gladeus X. (který se zavázal oním slibem= vymícení Nefirů) no a ten třetí ty. Myslím, že od tebe můžeme očekávat něco velmi zajímavého." Pověděl Segin. Avis uchopila medailon, rozloučila se se Seginem a odešla z pokoje. Medailon uložila na tajné místo u sebe v pokoji a šla na večeři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama