Náhoda? Osud? 4. kapitola

27. května 2008 v 19:29 | Autoři |  Povídky na přání
S Honzou pak cvičili úplně to samé jako včera, předevčírem a předpředevčírem. O večeři jí Honza sdělil že půjdou s Danielem hřebelcovat a kartáčovat koně. Elis začala bát nervózní.
Daniel odešel první do stáje, ještě než Elis dojedla. Když tam přišla, stál v ohradě Hary a za ním Daniel, který ho hřebelcoval. Dívka si skočila pro speciální kartáč a vyvedla Kerstin.
Mlčky každý z nich hřebelcoval svého koně. Elis dlouhými, rychlými pohyby česala klisnu. Potom jí ještě vyčesala přebytečné chlupy, které se jí v srsti začali dělat, protože už bylo léto. Na konec přišla hříva a ocas. Když byla hotová, přivedla si Elenu a Daniel Jeffa.

Elis si chytře vzala nějakou bednu, kterou našla ve stáji, aby dosáhla ž na vysoký Elenin krk. Daniel si pro ni musel dojít taky.
Elis najednou vypadl kartáč z ruky a odletěl kousek dál doprava od ní a Daniela. Hluboko se shýbla a tím Vystrčila zadek. Ucítila na sobě Danielův pohled. Pousmála se pro sebe. Jen at' kouká! Potom se ale musela znovu narovnat. Škoda.
Když byli všichni, kromě Nerala důkladně vyhřebelcováni, odešli zas do domu. Tentokrát šla první Elis, protože byla dřív hotová. Nechtělo se jí spát, tak si vzala mobil a šla se projít. Procházela vesnicí a přemýšlela. Stýskalo se jí po rodičích a po bratrovi. A taky po Mandy. A po Soně. Jak si na ni vzpomněla, napsala jí zprávu. Takhle si párkrát napsali novinky.
Elis došla až skoro ke konci vesnice. Našla maličký krámek, kde prodávali sladkosti a pití.
"Škoda, že jsem si nevzala peníze!" zalitovala. "Jak dlouho jsem neměla žádnou mňamku!" Elis se rozhodla, že si skočí na farmu pro peněženku. Rozběhla se a celá udýchaná doběhla do domu. Procházela dlouhou tmavou chodbou a chtěla zrovna zatočit do té vedlejší, když vrazila do Daniela. Vůbec ho neslyšela jít! Zčervenala a mluvila se. Znovu se rozběhla do pokoje. Vzala si pár drobných a vyšla na cestu k obchůdku. Pomalu šlapala, když zaslechla za sebou kroky. Ohlédla se. Někdo právě mizel ve vedlejší uličce. Elis napadlo, že ji někdo pronásleduje. Hned si ale uvědomila, že je to kravina. Jenom prostě někdo z vesnice někam pospíchal, no. To je toho a ona se hned vyleká. Už zase v klidu a pohodě pokračovala.
Zas ty kroky! Tentokrát se otočila úplně. Nikoho neviděla. Třeba jenom kočka… řekla si Elis a šlapala dál. Už se začala uklidňovat, když je zaslechla znovu. Tentokrát neznámý běžel. Elis udělala to samé. Zahučela do ulice, kterou neznala. Neohlédla se a zabočila ostře vpravo. Tím směrem je přece obchůdek.
Tryskem proběhla okolo několika ulic. Začalo ji píchat v boku a tak vlezla do jedné užší uličky a zastavila. V předklonu se vydýchávala. Znovu zaslechla kroky, neznámý zřejmě chtěl, aby ho neslyšela, Elis ho ale zaslechla a rozběhla se pryč.
Doběhla do krámku a vybrala si čokoládu. Počkala, až se jí zklidní dech a zaplatila.
Se strachem se dívala prosklenými dveřmi ven. Venku bylo téměř liduprázdno, až na dva muže, kteří spolu hovořili na kraji ulice. Musí se přece vrátit na farmu. Opatrně otevřela dveře krámku a stejně tichounce se proplížila naproti přes ulici. Nahlédla do vedlejší ulice a poslouchala. Neslyšela nic. Znovu proběhla. Takhle to udělala s několika dalšími ulicemi. Proběhla náměstí, kde se připravovala pout' a v poměrném klidu se dostala k farmě. Popřála v kuchyni Helen a Honzovi dobrou noc. Potom odešla do pokoje. Zapsala si vše do deníku a zavolala Soně a ujídala oříškovou čokoládu. Spočítala si, že na pouti může utratit maximálně 280 korun, aby jí ještě něco zbylo na sladkosti.
Telefonovaly si až takřka do půlnoci až potom Elis usnula a celou noc se jí zdály sny že ji někdo pronásleduje.
"Týýýtýýýtůůůůtýýýý…." Začal zvonit Elisin mobil. Šest hodin ráno. "Panebože, kerej dement vymyslel ráno…" zavzdychala. Přemohla sama sebe a oblékla se. Vzala si krátké šortky, ale byly od centimetr delší než ty, co měla včera. K tomu si vzala tílko bez rukávů. Vyčistila si zuby a sčísla vlasy. Rovnou z koupelny zamířila ven. Obešla stodolu a z velké ošatky vzala náruč zelené trávy. Nasypala ji do kotce koze. Mezitím, co žrala, nalila otruby praseti. Alespoň myslela, že to otruby jsou, četla v knížce, že se dávají prasatům. Potom skočila do kurníku. Opatrně plašila slípky a brala jim vejce do ošatky, kterou měla už nachystanou, jako všechno před tím. Ty si položila ke stodole a tam potkala Helen. Překvapeně se pozdravily a Helen vzala vajíčka do domu. Elis po delším hledání našla na polici ve stáji mělký košík se zrním a nasypala ho slepicím. Potom zchodila ze seníku, který byl v patře nad stájí seno koním a z pumpy jim načepovala vodu do kyblíku a ten vylila do jejich koryt. Když to měla hotové, trochu ji bolela záda a dala si okamžik oddech. Zrovna hladila Kerstin, když se otevřela vrata a vstoupil Honza. Pochválil Elis za to, že vstala tak brzo.
"A co jdeš dělat ty? Seno a vody jsem koním dala"
"Taky že jim nejdu dávat seno a vodu. Jdu pro Nerala. Měl by se proběhnout a večer ho budu plavit. Dělám to vždycky ve středu, když má Daniel volno. Na celý den se vždycky někam ztratí… aspoň se ten kůň tak nevzteká." Řekl jí. Elis lehce pobledla. Byla by se ráda dívala, jak Honza divokého koně zkrotí, ale měla moc velký strach, aby zůstala. Honza tedy půjde s Neralem do ohrady. Musí se tedy schovat někam, odkud je do ohrady vidět a ne naopak… mohla by vylézt na střechu domu, má jen jedno patro, dokázala by to s troškou námahy… rychle proběhla okolo kůlny. Konečně! Uviděla při zdi domu hromosvod. Dala na jednu příčku nohu - ta další byla asi o metr a půl výš. Vyskočila a zachytila se jí. Přitáhla se. Kovový drát ji řezal do rukou, nechtěla se ale vzdát. Byla teď tak vysoko, že se mohla chytnout okapu. Chytla se oběma rukama a jednu nohu zarazila do místečka mezi příčkou a zdí. Povedlo se jí to. Zahekala námahou a zabořila do okapu lokty. Zápěstím se chytila tašek na střeše a snažila se dostat nohy nahoru. Přitáhla se a chytla tašku výš a zase posunula zbytek těla. Takhle postupovala až i její kotníky byly nahoře. Teď už jen s pomocí rukou vyšplhala nahoru a posadila se ke komínu, ke nebyla střecha do špičky, ale bylo tam kousek místečka rovné. Sledovala dění pod sebou. Dobře viděla i stodolu, i ohradu. Honza ještě nevyšel. Elis se podívala dolů. Neměla strach z výšek, ale hodně se divila, že vyšplhala tak vysoko. Zjistila, že má odřené lokty a předloktí a to ji teď začalo pálit. Foukala si na ně a dívala se dolů.
Otevřely se dveře od stodoly a vyšel ven Honza a těsně a za uzdu, těsně u huby, vedl Nerala. Kůň se mu nebránil, svižně mu poskakoval u boku a občas se zdálo že trhnutím hlavy do strany se chce osvobodit. Elisin učitel ho ale svíral pevně a tak ho dovedl až do ohrady. Teď si Elis všimla, že je Neral osedlaný. Opravdu, Honza si dal nohu do třmenu, chytl se rukama hrušky sedla a vyhoupl se nahoru. Svíral v ruce Neralovu ohlávku a pobídl ho patami. Neral se rozběhl a podle Honzových pohybů zatáčel v ohradě. Pomalu ji obíhal, potom ale začal zrychlovat a kůň začal rychle klusat. Jednou se dokonce vzepřel na zadní.
Elis se dívala, pusu lehce pootevřenou údivem. Nikdy by ji nenapadlo, že by divoch a zuřivec jako Neral mohl někoho vozit. Ale Honza ho zvládal dobře a hřebec se mu musel podřídit.
Takhle pobíhal Neral s Honzou na hřbetě ještě tak dvacet minut, oba měly velkou výdrž. Nakonec Honza koně zastavil a seskočil. Utřel si zpocené tělo. Pak Nerala odměnil několika kostkami cukru a odvedl zpátky do stodoly.Představení skončilo a Elis byla ohromená. Proč Neral věří jen Honzovi a ostatní se snaží jen kousnout?
Teď ale začala přemýšlet nad tím, jak se dostane dolů. Už chtěla sjet po střeše opatrně k okapu, když se stodolu znovu otevřela a stejně jako před tím vyšel Honza s rukou v pěsti přitisknutou těsně ke koňově hlavě, protože v ní svíral ohlávku. Neral byl ale bez sedla. Elis pochopila. Honza jde Nerala plavit. To musí vidět! Musí si ale pospíšit, aby ji nikdo neviděl!
Spustila se ze svého úkrytu u komína a pomaličku se s pomocí rukou spustila až k okapu. Opatrně se otočila obličejem ke střeše a spustila nohy. Pevně se chytla tašek. Posunula se ještě víc do prázdnoty pod sebou. Měla celkem strach, jestli si neublíží. Zamávala nohama ve vzduchu… konečně jedna noha našla příčku, která poutala hromosvod ke stěně domu. Elis is lehce oddechla. O tohle jí šlo, teď bude pokračovat. Opatrně na ni našlápla a znovu se začala posouvat. Najednou jí podklouzla noha na příčce a zavalil ji strach. Cítila, jak klouže dolů. Snažila se ještě zachytit okapu, ale bylo pozdě - padala dolů.
Dopadla tvrdě na záda. Vyrazila si dech. Zalapala po vzduchu a po několika pokusech se jí to podařilo. Strašně ji bolela záda z pádu a chvilku si dokonce myslela, že má něco zlomeného.
Bolelo ji ještě levé zápěstí a cítila, jak se jí do něho hrne krev. Zasykala bolestí. Ale nebylo to tak hrozné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama