Míček v lednici

27. května 2008 v 18:12 | Autoři |  Povídky na přání
Míček v lednici
Už odmalička jsem si přála mít nějaké zvíře. Nejdřív to nešlo, protože jsme bydleli v maličkém bytě. Potom kvůli malému bráškovi. Konečně, po hodně dlouhé době, jsem se dočkala, a rodiče mi konečně dovolili zvíře. Po dlouhých debatách přistoupili na to, že budu mít kočičku. Vlastně kocourka. Dohodli jsme se, že ho dostanu na prázdniny (za 14 dní). Na internetu jsem se koukala na inzeráty a fotečky kocourků, všech možných ras. Nejvíce se mi líbili černobílí. Nakonec jsem si našla maličké kotě, které bylo černé, mělo bílý čumáček a pod bradou, malou bílou náprsenku, konec ocásku a ponožky. Prostě takový krásný malý ťu ťu .

Už se na něj moc těším. Ale pořád nemůžu vymyslet jméno. Hrozně dlouho, celou dobu než jsem ho uviděla, jsem si lámala hlavu s tím, jaké mu dám jméno. Ve tři hodiny jsme přijeli k paní Hlavníčkové, majitelce onoho kocourka. Pozvala nás na čaj-kafe, a ukázala nám ho. Jezusky. To je tak božinký koťátko. Vzala jsem si ho na klín. Klidně mi seděl na nohou, prohlížel si mě, očuchával mě a hrál si s mojí rukou. Našla jsem v kapse mikiny malý míček. Házela jsem mu ho na zem a on ho s velkou radostí chytal a kupodivu mi ho nosil zpátky. Posílali jsme se ho po podlaze. A najednou mi bylo jméno úplně jasné. Budu mu říkat Míček. Není to sice běžné jméno, ale k němu se moc hodí. Zkusila jsem mu tak říct. "Míčku." Zvedl hlavičku a chvíli na mě koukal. Zvědavě ke mně přihopkal. Tak to bylo jasné, je to Míček. Když jsem si ho vezla domů, seděl mi na klíně. Prakticky ležel, a chňapal mi po ruce vždycky, když jsem ho chytla za ťapku. Byl krásný, co krásný, nádherný. Po deseti minutách hraní usnul. Probudil se až doma, v mém pokoji, ve svém pelíšku. Bojácně se rozhlížel. Seděl a mrskal ocáskem do stran. Trvalo dlouhou chvíli, než se odvážil vstát, projít mým velkým pokojem a dojít až za mnou. Během pár dní se osmělil, a šel prozkoumávat celý dům. Nejvíc se mu líbilo u mě v pokoji a v koupelně. Během pár měsíců už lítal po domě, jako ostřílený kovboj. Někdy se nám pletl pod nohy, ale naštěstí se mu nikdy nic vážného nestalo. Byl miláčkem rodiny. Všichni ho měli moc rádi. A on měl rád celou rodinu. Když sem se ale jednou, myslím že to bylo ve středu, vrátila domů, a Míček nikde. Volám ho, hledám ho a nic. Nasypala jsem mu jídlo do misky a šla jsem hledat znovu. Vůbec nikde sem ho nemohla najít. Začala jsem si o něj dělat velké starosti. Když jsem ve stresu, často hledám útěchu v něm. Ale co teď? Zkusila jsem čokoládu, jak všichni radí. Máme špajzku hned vedle lednice. Když jsem pro ní šahala, ozvaly se z lednice divné zvuky. Jako kdyby tam něco padalo, nebo skákalo. Myslela jsem si, že se mi to zdálo a tak jsem si vyndala čokoládu ze skříňky a zase jí zavřela. Chtěla jsem už odejít, ale zvuky z lednice se ozývaly znovu. Trochu jsem znejistila, ale odvážila sem se, a otevřela jsem lednici. V rohu se tam krčil Míček, byl vystrašený a asi trochu prochlazený. Rychle jsem ho vyndala ven z lednice. Byl studený, nemohl se moc hýbat, bůhví jak dlouho tam byl. Celý klepal zimou, chudinka. Přitiskla jsem si ho k sobě a zabalila ho do mikiny. Celý se třásl. Koukal na mě, jako by mi chtěl něco říct. Čumáček se dotkl mého obličeje, mňouknul-ne normálně, ale dlouze a žalostně, lehl si, zavřel oči a bezvládně mi ležel na klíně. Hladila jsem ho, a mluvila na něj. On nedýchá! Mluvila jsem, křičela jsem, aby se probral, otevřel oči nebo tak něco, ale nebylo mi to nic platné. Míček už se ani nehnul. Po tvářích mi tekly slzy, proudy slz. Nemohla jsem tomu uvěřit. Míčku, vrať se mi prosííííííím..jeho poslední mňau mi zůstane v paměti, navždy!

Co to je? Rukama jsem si hmatala po obličeji, a snažila se zjistit, co mi to tahá za vlasy. Chlupy! Rychle, ohromnou rychlostí, se vztyčím do sedu. Budík mi ukazuje že je 11:30 a je to teprve den, co jsme si Míčka přivezli. Ublíženě na mě koukal, protože se hrozně lekl, když jsem vyskočila z postele. Když jsem ho ale vzala, a celou hodinu jsem se s ním mazlila a tiskla ho k sobě, vrněl, a usnul mi v ruce. Nevím, jestli by se to stalo. Lednici a všechny nebezpečné věci pro něj zavírám, a někdy zamykám. Naštěstí se mi nezatoulal nikam, na nějaké podobně nebezpečné místo, jako je lednice. Už ho mám 6 let, a pořád je to hrozný mazel, a na SVŮJ MÍČEK nedá dopustit. Akorát vyrostl, a ztěžknul. Má 6kg a je vysoký asi do třičtvrtě lýtka. Už musím jít….teď mě huláká mamka, abych si ho odnesla nahoru….není to moc jednoduché. Tak pppp



Smyšlená povídka na přání čtenáře. Terča
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Girl 1 Girl 1 | 27. května 2008 v 18:58 | Reagovat

wow...tyjo....chvíli jsem u toho trochu brečela..ale jinak fakt moc pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama