Láska na první pohled???

23. května 2008 v 20:31 | Autoři |  T.: Jednorázovky
Pátek
Dneska byl den pod psa. Ve škole to bylo příšerný. Rozdávaly se testy z fyziky. No, jak myslíte, že to dopadlo? Za čtyři. No fajn. Zase budu mít na týden zaracha. Kašlu na to. Navykládala jsem učitelce, že mi je blbě, a vyšlo to. Šla jsem ze školy pryč. Loudala jsem se Prahou a šla jsem na zastávku tramvaje. To je pech. Musím tu na ní čekat deset minut. No super. Sedla jsem si na lavičku, a slunila jsem se. Bylo docela hezky. Takovej krásnej den, a mě ho zkope blbá písemka. Koukám na nebe. Je to nádhera. Modrá obloha, a sem tam bílej mráček.

Je to jako….co to tady melu? Já nejsem žádná poetička. Kdybych tohle začala vykládat a bavit se jako snobka o škole, rodičích a tak, tak by šla moje reputace pěkně ke dnu. Zatím patřím mezi elitu. Co taky jiného ne? No konečně, tramvaj se ke mně dokodrcala. Nastoupila jsem a kecla jsem sebou do jedné sedačky. Do uší jsem si dala sluchátka a pustila jsem si nové songy, které jsem si včera natáhla do mobilu. Esemeskovala jsem s Adélou. Chtěla klofnout jednoho frajera ze školy. A protože je to náš kámoš, doufaly jsme, že to proběhne v pohodě. Nejednou jí sáhnul na zadek, dal jí pusu, obejmul a podobně. Přišla desátá smska. "Čau Lucko, ty vole já to udělala. Normálně jsem mu o přestávce řekla, že ho miluju a že se mi líbí. Jestli já jemu ne, tak že je to fuk. Že z toho nic nevyvozuju, ale že sem mu to musela říct. Všichni okolo na nás čuměli a sledovali, co udělá. Po minutě jsem se otočila a chtěla jsem odejít. Chytil mně za loket, otočil mě, řek mi miluju tě a dal mi francka. Všichni okamžitě oči dolu. Fakt super, škoda žes tu nebyla. Líbá úplně úžasně. Tak se zatím měj. Jo a z přírodky máš kouli." Super! Klofla ho na první pokus. Jo. Oni dva, Adéla a Marek tvořili pěknej pár. Hm, a já jako jediná, bez kluka, šeredky a tlusťoušky se nepočítaj. Flirtů jsem se samozřejmě nikdy nezbavila, o ty nemám nouze. Myslím ale vážný vztah, že z toho nehrozí. Zpět do reality. V takovým hicu, se kodrcat přes celou Prahu, je fakt vopruz. Mno a dalo se čekat, že nezůstane u jedné špatné zprávy. Přírodka v hajzlu. Ale, konečně něco, co stojí za to sledovat. Do tramvaje nastoupil krásnej kluk. Vysokej, asi tak jako já. Vlasy měl blonďaté, delší a trochu vlnité. Oči měl modré, a takový ležérní pohled v nich. Byly zvláštní. Divoké, ale zároveň poutavé. Nemohla jsem se od nich odpoutat. Když se mi to podařilo, kriticky jsem se prohlédla. Hm, myslím že to docela ujde. Džínové nové tříčtvrťáky z New Yorkru zářili novotou. Krásný topík k tomu. Byl pruhovaný. Zelené a modré pruhy se střídaly. Bylo lehce třpytivé. Vlasy rozpuštěné. Dlouhé hnědé neposlušné prameny mi lemovaly obličej. Sluneční brýle v nich, jo to ujde. Na nohou nové žabky. Ty se mi moc líbí. Mno myslím, že sem přinejmenším průměrná. Ale co když ne? Uvidíme. On je tak krásný. Džínové tříčtvrťáky mu sednou, typla bych to na kenvelo. Tričko, vlastně tílko je modré. Vypadá tak krásně. Na nohou měl modrý žabky. Že by měl podobný vkus? Ok, jdeme na mojí osvědčenou taktiku. Kouknu se na něj. Kdyby tu byla skrytá kamera, tak bych zjistila, že se na mě celou dobu koukal. Když zjistil, že sem si všimla, že se na mě dívá, krásně se na mně usmál. Usmála jsem se taky a kývla hlavou směrem ke mně. Zabralo to. Vydal se směrem ke mně. Začali jsme se spolu bavit docela v poho. Zjistila jsem, že se jmenuje Vítek. Je mu 14(jako mě) a chodí do naší školy, teda bude chodit. Od pondělí. Wow, taková klasa bude v naší škole!! Tak teď už určitě nic nezameškám. Vystupoval na stejné stanici jako já. Šli jsme spolu pomalu po ulici, loudali jsme se a kecali jsme. Přistěhoval se před týdnem, z Brna. Bydlí u nás v baráku, u nás na patře. Jak tom že sem si ho nevšimla? Aha..už vim. Asi to bude tím, že jsem tenhle týden nespala doma. Hodila jsem si tašku domu, a vyrazili jsme do Prahy na procházku. Pozval mě na zmrzku(dala jsem si čokoládu a stračatelu-moje nejoblíbenější). Měli jsme oba stejnou. Zase ta podoba??? Super se s ním kecá. Můžu s ním mluvit uplně o všem, vždycky se chytí. A když nevím, co mám říct, tak řekne super vtip. Byli jsme spolu venku celej den. Bolely mě nohy, ale byla jsem tak zaslepená náhlou náklonností, možná i láskou k němu, že jsem bolest necítila, nebo přecházela. Večer jsme šli do kina, na novej trhák. Co myslíte, že obvykle začíná v kině? No jasně….začalo. Byl to sice trhák..ale chvílema se tam líbali. Chvílema? Ve třech čtvrtinách filmu. Mno…a každý na to nenasyceně koukal. Já nekoukala na film. Zasněně jsem sledovala Vítka. Ruce se nám samy spojily, prsty propletly. Když byla další líbací scéna, odvážil se taky, a políbil mě. Nikdy jsem nic podobného nezažila. V břiše mi začali lítat miliony motýlů, motala se mi hlava a byla jsem totálně šťastná. Že by to byla ta pravá láska?? Nikdy jsem na nic podobného nevěřila. Jako třeba, když se někde vykládá, že podle první pusy poznala, že je to její životní a největší a pravá láska. Tyjo, sem úplně maximálně šťastná. Mám kluka, a navíc toho nejhezčího a nejlepšího, kterého jsem kdy viděla. Jdeme domů, ale touláme se, jdeme pomalu a užíváme si sami sebe. Byl to nejlepší den mýho života.
Sobota
Včerejšek že byl můj nejlepší den života? Tak to se nedá říct. Dnešek začal výborně. Když jsem se ráno vzbudila a šla jsem plná energie vyvenčit Kiss, potkala jsem Vítka na chodbě. Měl taky pejska. Taky stejnou rasu-kokršpaněla. A jmenovala se Kim. Okamžitě se skamarádily, a my měli další společnou zábavu. Využili jsme toho. V parku jsme si sedli na lavičku, a za chvíli jsme už nic nevnímali. Vnímali jsme se sami sebe. Nebojte, krom líbání k ničemu jinému nedošlo. Zatím. Vydali jsme se domů, dát holky zpátky, abychom mohli jít. Dneska mě vzal na Petřín. Vyšli jsme až nahoru, koukali jsme dolů, blbli jsme jako malí. Ve tři hodiny jsme měli sraz a Adélou a Markem, pod Petřínem. Ještě 30 minut. Prozkoumali jsme nynější zahrady. Ty tak nádherně voněly. Vítek mi tam POTAJÍ natrhal krásnou kytičku. Vážně sem řekla kytičku? T je slabý slovo. Kytici v horším případě☺. Když šel na chvilku pryč-odskočit si, uviděla jsem v davu Adélu s Márou. Mávala jsem na ně jako divá, skákala jsem a volala na ní. Asi jsem vypadala dost podezřele. Adéla na mě všechno hned pozná, tak jako já na ní. Koukala na mě jejíma vyhýbavýma pohledama, a zkoumavě si mně prohlížela. Věděla, že sem jiná ne včera. Když vyšel Vítek ven, zašeptala mi Adéla do ucha "tyjo to je kus." Jen jsem se potutelně usmála. Pěkně jí spadla čelist, když šel ke mně, a na 5 minut si mě ukradl. Sešli jsme dolů do Prahy. Bydlíme všichni v jedné ulici. Kluci si docela sedli, a tak se bavili o škole a tak. A já jsem všechno na Aduš vybalila a horlivě jsem očekávala její novinky. Tohle byl taky super den.
Sobota po roce
Všechno při starým. Akorát že se všechno mnohem vylepšilo. Náš vztah se hodně upevnil a prohloubil. Naše poprvé bylo super☺. Sme si mnohem bližší. Aduš taky je s Márou, a to samé. Jsme elita školy, jako na nás prostě nikdo nemá. Když se na nás jenom někdo křivě podívá, kluci už startují. Krásně se o nás starají. Nejlepší ale bylo, když mě odvezli do nemocnice. Bylo to asi půl roku po tom, co jsme se s Vítkem dali dohromady. Měla jsem slepák. Ale nikdo to nevěděl, a všichni si mysleli, že je to něco mnohem horšího. Vítek byl bílý jak stěna, když se mnou seděl v sanitce. To co sem napíšu, vím z vyprávění. Když jsem v sanitce upadla do bezvědomí, Vítek na sanitáře začal řvát, ať mě okamžitě proberou. Když se jim to konečně podařilo, tak jsem najednou viděla Vítka, jak je bílo rudej-ze strachu a vzteku, a po tvářích mu tečou slzy. Myslela jsem že se mi stalo něco vážného, a kvuli tomu že brečí. On se o mě bál. To bylo tak krásný. Všechno ale dopadlo v pohodě.
Zůstali jsme spolu celou školu, celé čtyři roky. Sice jsme se trochu někdy nepohodli, ale to je normální. Asi po 6 letech, po maturitě, byl další nejhezčí den v mém životě.
Po 6 letech
Pět hodin?? To snad ne, ale co jiného bych mohla čekat. Vykopala jsem se z postele, a šla jsem zvednout naše dvě ratolesti, aby Vítka nevzbudily. Ty maj výdrž. Řvou už 10 minut. To je ta nejhorší akce zatím s nima. Řvou obě dvě najednou. To nejde zvládnout. Adélce vrazím do pusy dudlíka a Peťulku krmím. Většího žroutka jsem nikdy neviděla. Ani její dvojče, Adélka, tak nejí. Na to, že jsou jim 3 měsíce, fajn. Mám je moc ráda, aVítek taky. Vrací se teď mnohem radši a rychleji domů. Ne že by se mu před tím domů nechtělo, ale teď už zbytečně nebere další práci. Hodně mi s nima pomáhá. Obě ho mají rády. Nejradši jeho dlouhé vlasy, které s oblibou tahají. Jsou to moje zlatíčka. Všichni tři. Adéla s Markem mají jedno dítě, stejně staré jako naše holky. Je to klučina a jmenuje se Tomík. Adélka taky dostala svojí dávku, a obě sem dal zase hodně rychle zpátky. Zalehla jsem do postele, a usnula okamžitě ,když sem zavřela oči. Po hodině sem se vzbudila. Nemůžu spát, Vítek spí, a holky taky. Vyrazila jsem k pc a začala psát tuhle povídku. Dneska jsme chtěli vyrazit za Markem a Aduš. Asi pujdu zabalit……jééžiš. Adéla začala vřískat jako pominutá, a Petra se k ní okamžitě přidala. No fajn, teď vzbudily taťku. Ten zas bude mít náladu. Tak já jdu..zatím ahoj.
ps:smyšlená povídka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luca Luca | E-mail | Web | 24. května 2008 v 19:46 | Reagovat

já moc na lásku na první pohled nevěřím ale už se mi něco podobného stalo a nic moc :(

2 Somebody Somebody | 22. října 2008 v 15:47 | Reagovat

náhodou....super povídka...se mi moc líbí:) ale je pravda že tohle asi nejde zažít...je to takový..nerealistický-ale hezký:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama