Jezdec-8.kapitola

27. května 2008 v 20:07 | Autoři |  T.: Kapitolky
Poprvé do akce
Svatební cesta se vydařila. Vrátili se spokojení a usměvaví. Žádné špatné zprávy jsem neměla. Zatím. Tušila jsem, že se něco začne dít. Myslím že o tom věděly i Safira s Violett. Byli nervózní. Violett mi říkala, že Safira Eragonovi nic říkat nebude, protože mu nechce kazit chvilky šťastného manželství. Takže jediný, kdo to věděl od nich, sem byla já. Bylo to zrovna včera, když jsme si s Violett povídaly, jsem se dozvěděla něco znepokojivého.

"Čím dál častěji, když se Safirou létáme pro potravu nebo se proletět, vidíme zvěř, jak zběsile utíká, nervózně se ohlíží a schovávají se. Urgalové na hranicích stále hlídají, ale nejednou nám dávaly informaci, že viděli lidi, ra¨zaky a jednou i Trna s Murtagem. Nelíbí se mi to. Myslím, že je pravý čas vyzkoušet si svoje nabité zkušenosti v reálu. Nemyslíš?" Tak tohle není vůbec dobré. Domluvily jsme se, že poletím s Violett obhlédnout situaci. Safira bude u Eragona a bude ho chránit. Počítá se s tím, že jestli zaútočí, bude to na jezdce, Aryu a královnu. Vzala jsem si svůj meč, brnění a oblékla jsem ho i Violett. Nešlo to bez toho, aby si Eragon a Arya něčeho nevšimli. Proto jsme vymysleli, že půjdou za královnou, a tak je bude mít Safira všechny pohromadě. Violett v tom brnění vypadala dost děsivě. Kdybych jí neznala, hrozně bych se jí bála. Byla tu akorát jedna maličkost, na kterou je zatím opravdu brzy. Violett neumí chrlit oheň. Jestli se jí to už někdy někde podařilo, tak mi o tom neřekla. A to je věc, která se moc hodí. No, nedá se nic dělat.
Když Arya s Eragonem odletěli na Safiře do Elesméry, vyrazily jsme i my dvě. Chvilku trvalo, než jsme se dostali k jeskyni, která je u hranic království. Letěly jsme nad lesy, viděly jsme hory a jezera, vesnice a chatky. Asi za 30 minut jsme dorazily na určené místo. Na pláňce, kam jsme doletěli, byl perfektní úkryt. Ze spodu nás nikdo nemohl vidět, a ze shora nás neměl kdo vidět, maximálně Murtag. Toho jsme ale dneska neočekávaly. Počítáme, že se objeví-jestli se vůbec objeví pozítří nebo později. Byl to zvláštní pocit. Vzrušení, strach a štěstí-nebo lákavost v jednom. Pro obě to byl první bojový zážitek-s opravdovými nepřáteli. Sledovaly jsme Urgaly a vojáky Violettiným zrakem. Viděly jsme všechno, na co jsme si vzpomněly. Když se vojáci začali formovat, zpozorněly jsme. Po chvíli jsme si všimly, že Urgalové už nejsou v táboře. Okamžitě jsme se spojily se Safirou. Varovaly jsme jí, že Urgalové vyšli směrem do středu Elesméry. Říkala že bude informovat elfy ve zbrani, ale především Eragona s Aryou a královnu. Ještě dodala poznámku. "Eragon děkuje za upozornění, a dělá si o vás starosti. Říká, ať se do ničeho nepouštíte, než přiletíme. Sledujte Urgaly, vojáci zatím neublíží. Za chvilku se uvidíme. Dávejte na sebe pozor." Poslala nám myšlenkou obrázek, kde právě jsou. Z toho jsem rozpoznala, že před chviličkou vyletěli. Nesla Eragona a Aryu. Nasedla jsem si do sedla a vyrazily jsme. Po chvíli jsme je uviděly. Šli docela pomalu. Safira se nás dotkla v myšlenkách-teda Violett. Se mnou se domlouval Eragon. Už jsem je viděla. Sešli jsme se, ale museli jsme odbočit, aby nás neviděli. Eragon s Aryou vypadali ustaraně, a trošku se zlobili, že jsme jim nic neřekly. Safira se nás ale zastala. Rozdělili jsme se, a každý letěl z jiné strany. Bitva není daleko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama