Jezdec-7.kapitola

22. května 2008 v 19:21 | Autoři |  T.: Kapitolky
Svatební den
Nadešel den svatby. Vstávali jsme hodně brzy ráno. Pomohla jsem Arye do jejích šatů, decentně nalíčila a kouzlem jsem sebrala vůni jasmínu a předala jí na ni. Hezčí nevěstu jsem ještě nikdy neviděla. Arya zářila štěstím. Budou se brát na louce před domem, kde Safira a Violett vytvořily z kamene křišťálový oltář. Tak to bylo to nejhezčí překvapení, které jsem kdy viděla. Dokonce bylo hezčí, než Safiřino dílo. Cestu olemovaly kvítím, pro které létaly do lesů. Dala jsem Arye její kytici a šla jsem jí doprovodit ven. Sama jsem si vzala nádherné levandulovo-poměnkové šaty s vlečkou. Krásně jsem s Violett ladila. Nevím proč, ale svůj Vilen jsem si vzala sebou. Z nebe kouzlem padaly květy a hrála neviditelná hudba. Eargon koukal na Aryu jako omámený. Zapomněl úžasem zavřít pusu.

Musela jsem se tomu v duchu zasmát. Když si uvědomil, že tam stojí s otevřenou pusou, tak jí zavřel a šel pro Aryu. Hezčí pár doopravdy neexistuje. Šli, jako by se vznášeli. Koukali na sebe a usmívali se. Už teď to bylo hrozně dojemný. Safira a Violett stály po stranách oltáře. Královna stála, a kapesníčkem si otírala slzy, které jí kapaly po tvářích. Eragonovi na svatbu přišel i Roran s Katrinou. Ty už se vzali před 4. lety. Eragonovi šel za svědka Roran a Arye jsem šla já. Roran byl taky hezký, ale Eragon byl hezčí. Byl takový…magičtější. Roran byl obyčejný, ale Eragon ne. Obzvlášť, když měl vedle sebe Aryu. Oddával je Oris. Glaedr stál za ním. Tři draci stáli po stranách Orise.
Sem slaboch. Brečela jsem jako malá. Po tvářích my stékaly slzy. Slzy štěstí. Obřad byl překrásný. Oris zpíval jakousi píseň, Safira, Violett a Glaedr ho doprovázeli bručením, ale vytvářeli tak krásné quarteto, až z toho šla husí kůže. Kouzlem zobrazil jejich společný čas, 6 dlouhých let. Byly vidět útržky z bitev, jejich první polibek, jak stavěli tento dům a mnoho dalších událostí. Celou dobu mluvil starověkým jazykem, kterému jsem už rozuměla dokonale. Když se jich zeptal, jestli oba souhlasí, a oni řekli ano, řekl jim, ať si vymnění prstýnky a první manželské políbení. Safira jim přinesla prstýnky. Žádný normální člověk by tuto nádheru nedokázal vyrobit. Když se políbili, Safira a Violett vyletěly nad ně, roztrhly pytle, které měly na břiše. Ani sem si jich před tím nevšimla. Že by další překvapení? Z pytlů létaly miliony kvítků, květů a květin.
Rozzářeně jsem na ně koukala, a v duchu jsem se spojila s Violett. "Tohle bylo to překvapení? Je to moc krásné. Ten oltář se vám taky moc povedl. Ani sem nevěděla, že umíš tak krásně zpívat. Je to konec překvapením nebo ještě ne? Jsem jediná kdo to nevěděl, nebo jste manžele taky nechaly v nevědomosti?" Než mi odpověděla, tak se štěkavě zasmála. "Ano, bylo to překvapení, ale netvrdím, že bylo to hlavní. Děkujeme za pochvalu, moc nás to těší. A na zpěv jsem talentovaná-a ne jenom na něj. A neboj se, NIKDO o tom nevěděl."No, nic nového jsem se prakticky nedozvěděla. Asi jenom to, že to nebylo jediné překvapení, které přichystaly. Hostina trvala do noci. Manželé oslavovali a všichni se radovali. Dokonce-a to je prý vzácnost-se královna Islandí smála a radovala s ostatními. Na svatební cestu pojedou, až porazí Galbatorixe a království bude v dobrých rukou. Může to trvat i stovky let. Našli ovšem malý kompromis. Poletí na Safiře jenom na jednu noc a kdyby hrozilo nebezpečí ze strany království, spojím se s nimi myšlenkou. Kdyby nic nehrozilo, půjčila bych jí Violett, ale pro případ nouze si jí nechám u sebe. Violett má sice Aryu a Eragona ráda, ale říkala, že bude mnohem radši se mnou. Sem ráda, tahle holčina mi hrozně moc přirostla k srdci. Naše spojení mi připadá, že je nejsilnější na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | Web | 22. května 2008 v 21:30 | Reagovat

Terko je to supééér! Těšim se na další ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama