Jezdec-3.kapitola

22. května 2008 v 19:17 | Autoři |  T.: Kapitolky
Nový jezdec?
"Podařilo se mi ukrást třetí vejce. Uvidíme, komu se vylíhne. Co myslíš Aryo, bude to drak nebo dračice?" On ukradl Galbatorixovi třetí vejce? Ten musí zuřit. To znamená, že je to poslední možný drak, který se vylíhne. Zatím. Vyndal z hadrového vaku velké fialové vejce. To musí být sourozenec Safiry a Trna. Červená a modrá dají dohromady fialovou. Je nádherné. Safira si k němu čuchla a něžně ho čumákem pohladila. Arya si ho se zájmem prohlížela. " Pojď se na něj taky podívat" vyzval mě Eragon.

Opatrně jsem přistoupila k vejci a prohlížela jsem si ho. Ono se pohnulo. Rozkutálelo se směrem ke mně. " A hele, vypadá to, že už si našlo majitele, teda majitelku." Arya a Eragon spolu začali živě diskutovat. Asi se přidala i Safira, ale mluvila s nimi v myšlenkách. Koukala jsem na to, jako na zjevení. Sice se mi o tom často zdávalo, ale nemůžu uvěřit, že je to opravdové. Vejce začalo praskat, objevovaly se na něm prasklinky. Skořápky se rozletěly do stran, a z vejce vylezlo krásné fialové dráče. Bylo úchvatné. Roztomile ťapkalo po podlaze a rozhlíželo se kolem sebe. Šlo rovnou ke mně. Prohlíželo si mne velkýma fialovýma očima. Natáhla jsem k němu ruku a chtěla jsem ho pohladit po hlavě. Nevím, co přesně se stalo. Začala mně pálit dlaň, mezi čumákem toho drobečka a mojí rukou se zablesklo, a vzduchem se nesl zvuk, jako když zahřmí. Safira celou situaci pozorně sledovala. Eragon a Arya se usmívali, a mluvili starověkým jazykem. Nemůžu tomu uvěřit. Jsem jezdec-jezdkyně. A pokud si to dobře pamatuji, tak jsem historicky první žena v sedle draka.



"To tedy znamená, že máme práci. Kdy začneme?" Takto se odvíjel dlouhý rozhovor Eragona a Aryi. Odešli o patro níž, asi do nějaké pracovny. Safira stála u mě a u dráčka. Sledovala, jak si hrajeme a pošťuchujeme se. V očích se jí zaleskly slzy. Asi si vzpoměla, jak se poznala s Eragonem a také spolu takhle dováděli. Zeptala jsem se Safiry, jestli bych mohla jít s dráčkem ven. "Tak pojď, nasedni si na můj hřbet a vezmi dráčka. Neboj se, někdy s létáním začít musíš-létat sama." Sedla jsem si do sedla, připoutala jsem si nohy do třmenů a vzala jsem do ruky toho prcka. "Můžeš Safiro." Safira přešla k otvoru ve zdi, a vyletěla ven. Byl to úžasný pocit. Dráčkovi se to taky moc líbilo. Pištěl a nadšeně se rozhlížel. Chvíli s námi létala nad domem a nad pozemky kolem něj. Byl to ohromný pohled. Krajina kolem byla úchvatná. Lesy chránily pozemek z pravé strany a voda z levé strany. Ze zadu byly Beorské hory. Akorát ze předu je nic nechránilo. Zepředu měli výhled na Elesméru a část Surdy. Přistála před domem. Měla jsem z toho letu rozcuchané vlasy. Pustila jsem prcka na zem a rozhlížela jsem se okolo. Nemohla jsem se toho volného pocitu nabažit. Kdyby tak se mnou mohla být moje rodina. Po tvářích mi začali téct slzy. Bylo mi smutno. Prcek vycítil, že mi je smutno. Přišel ke mně, a čumáčkem mi šťouchnul do nosu. On je tak slaďounký. Běhala jsem s ním po louce a vyhazovala ho do vzduchu. Snažil se vylétnout. Nakonec se mu to podařilo. Vyletěl vysoko do mraků a zmizel mi z dohledu. Udělal mi ohromnou radost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídky?

Úžasný!!!! 54.8% (17)
Super!!!! 9.7% (3)
Normální!!!! 3.2% (1)
Ujdou!!!! 3.2% (1)
Píšu lepší! 9.7% (3)
No fuj!!!! 19.4% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama