Jezdec-2.kapitola

22. května 2008 v 19:15 | Autoři |  T.: Kapitolky
Alagesie
Nevnímala jsem, jak dlouho letíme. Celou cestu sem přemýšlela o tom, co se mi právě stalo. Už se začalo stmívat. Byla mi zima a byla jsem unavená. Safira začala klesat. Přistáli jsme u nádherného domu. Ten dům je ze stromů!! Pět stromů tvořilo obrovský nádherný dům. Byl to ten nejzvláštnější dům, který jsem zatím viděla. Netvoří náhodou elfové své příbytky zpíváním stromům? Tohle je moc. Bezvládně jsem klesla k zemi a jenom sem slyšela Safiřin silný řev. Nevím, jak dlouho jsem byla v bezvědomí. Určitě pár hodin. Už byl den.

U mé postele seděla Arya. Přikládala mi na čelo látku, namočenou v bylinném roztoku. Když si všimla, že už nespím a že si jí bedlivě prohlížím očima, mile se na mne usmála. Chtěla jsem se jí zeptat na tolik věcí, ale ona mě položila zpět, na tu příjemně měkkou postel. "Jsi ještě moc slabá, musíš odpočívat". Ona má tak krásný a příjemný hlas. Už se nedivím, že jí Eragon má rád. "Jestli máš hlad, tak támhle na stole máš jídlo. Pití ti přinesu za chvilku". Odešla do jiného patra a nechala mě samotnou. Teprve teď jsem si všimla všech detailů tohoto pokoje. Moje postel byla ze dřeva. Matrace nebyla normální, ale byla vytvořená z lístků a listů.
Pokrývku tvořil příjemný šál. U okna byl obrovský otvor. Celou dobu jsem uvažovala, k čemu může sloužit. Vedle tohoto otvoru byla prohlubeň, do které by se mohlo vejít pár aut. Že by to bylo pro draka? Asi jsem v pokoji jezdců. Tak je to pravda. Všechno z této knihy je pravda. Vše ožilo. Safira, Arya a Eragon. V jaké době jsem se ocitla. Jak dlouho se Eragon zná s Aryou? Asi si všechny ty otázky napíšu, abych na žádnou z nich nezapomněla. Musím počkat, než někdo přijde, abych ho požádala o papír a nějakou psací potřebu. Nejsem nemohoucí. Vstala jsem a chtěla jsem si dojít pro ten papír. "Říkala jsem ti, že máš zůstat ležet. Proč si vstala a neposlechla si mne?" V tu chvíli jsem se cítila příšerně. Těžko jí to budu vysvětlovat. Šla jsem tedy zpátky do postele. Nevypadala, že se zlobí. Spíš jí asi dělal starost můj zdravotní stav. "Omlouvám se, ale mám hrozně moc věcí, které bych chtěla vědět, nebo se na ně alespoň zeptat. Nechci vás využívat jako služku nebo tak něco. Chtěla sem si dojít pro papír a tužku, abych si mohla napsat svoje otázky." Koukala na mne.

Když se ozval hluk, nelekla se, jen se otočila. Eragon se Safirou vletěli tím otvorem dovnitř. Arya se na Eragona usmála a řekla mu něco, čemu sem nerozuměla. Eragon jí odpověděl, usmál se a šel za ní a políbil jí. Ona opětovala. Pokud si správně pamatuji, tak nikdy před tím ho Arya nepolíbila. Takže válka na hořících pláních už určitě proběhla. Z mého hloubání mě vytrhl hlas v mé hlavě. "Ahoj maličká. Doufám, že už se cítíš lépe. Já jsem Safira, dračice Eragona." Asi sem vyjekla, protože Eragon s Aryou se na mě podívali a oba utíkali ke mně a ptali se mně, co se mi stalo. "Safira na mne mluvila skrze myšlenky. Mluví tak jenom s tebou, Aryou, Orikem a některými elfy." Eragon a Arya se na sebe usmáli a podívali se na Safiru. " Zdá se, že si byla opravdu vybrána. Safira nemluví s každým. Mluví jen s osobami, kterým věří a kteří mají mimořádné schopnosti." Tyjo. Eragon má taky nádherný hlas. Ti dva se k sobě opravdu hodí. Co to právě říkal o těch schopnostech?!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídky?

Úžasný!!!! 54.8% (17)
Super!!!! 9.7% (3)
Normální!!!! 3.2% (1)
Ujdou!!!! 3.2% (1)
Píšu lepší! 9.7% (3)
No fuj!!!! 19.4% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama