Květen 2008

Vaše názory a připomínky

31. května 2008 v 20:11 | Autoři |  Návštěvní kniha
Tento článek je věnován vašim dotazům, připomínkám, klidně můžete připsat i nějakou tu pochvalu... =D Zkrátka pište, co vás napadne!

Vaše přání

31. května 2008 v 20:10 | Autoři |  Návštěvní kniha
Vaše přání na povídky pište sem.

Reklamy pouze sem

31. května 2008 v 19:52 | Autoři |  NA REKLAMY
Ahoj! Prosíme nezahlcujte nám reklamami komentáře u příběhů! Proto jsme vás zde vyhradily tuto rubriku! Sem si pište co uznáte za vhodné... Např.: hlasuj pro mě na téhlo www..... apod.

Pište...

30. května 2008 v 22:13 | Autoři
Do této rubriky napiště vše, co vás napadne. Jakýkoli komentář- ať už se jedná o kritiku, pochvalu nebo něco úplně jiného-všechno si přečtem. HLAVNĚ PIŠTE! =D

Satan

30. května 2008 v 21:52 | Peťka |  Povídky na přání

Satan
Příběh podle pravdy pro: Somebody
Toto mi vyprávěla má super kámoška.
Jednou sem šla s mojí partou zapařit do klubu. Klub se jmenoval Sport. S kámoši jsem si dala pivko a pak jednoho napadlo, že bychom mohli vyvolávat. Nikdy jsem na toto nevěřila. Jeden kluk, který se jmenoval Kuba mi pověděl, že se duchy zabývá. Nejdříve jsem nechápala o co jde, tak se pustil do vysvětlování. "Víš, studoval jsem to, každej z nám má kolem sebe jakousi aura, která tě chrání před bytostmi temna, proto se musíš mít pokaždé na pozoru když vyvoláváš duchy." Vysvětloval mi to tak 15 minut já jsem však po chvíli už nevnímala.

Tátův sen

30. května 2008 v 21:39 | Autoři |  M.: Básně atd.
Tak tohle sem napala, když sem byla malá. Vyhrabala sem to mezi starejma věcma...Je sice dost divná, ale uznejte, jetě sem neměla moc rozumu =D
Tátův sen

Jede jede náklaďák,
za ním jede druhý,
před ním jede trabantík
a velice smrdí.

Jede jede ještě jeden,
za ním jede motorka,
řidičovi už je zima,
chce se schovat do horka.

A v tom horku jeho ženy
zabíjejí vetřelce,
uvidí je jejich manžel
a diví se velice.

Jeho ženy nečekají,
nastartují motorku,
motorista osamělý
uvidí tam mrtvolku.

Jeho žena na něj volá:
táto vsávej už je den!
To jsme rád,
vždyť já měl dnes zas vošklivej sen.




Pizzerie s pravým Italem...

30. května 2008 v 17:43 | Autoři |  Povídky na přání

Pizzerie s pravým italem...
Jmenuji se Beáta a všichni o mně říkají, že jsem strašně upovídaná, ale milá holka. Jsem docela vysoká, dokonce větší než mamka a za svou postavu se taky stydět nemusím. V naší rodině mají všichni hnědé vlasy a já, nevím, jak se to stalo, jsem černovlasá se zelenýma očima.
Mou největší láskou je Chris. Hodí se ke mně nejen postavou, ale i tmavými vlasy. Je to snad nejhezčí kluk na škole a myslím, že není jediná holka, které by se nelíbil. Jenže je můj!! Chodím s ním už několik měsíců a doufám, že nám to ještě dlouho vydrží. Skoro každý den máme rande a vždy, když musím domů, už se nemůžu dočkat, až se zase příště uvidíme.

Svíčky

29. května 2008 v 19:30 | Autoři |  T.: Básně atd.
Hoří z nich podlouhlý plamínek,
který rozehřeje každý kamínek.
Dává se do skla,
aby se leskla.
Některé svíčky hezky voní,
a zvonečky přitom zvoní.
Sfoukla jsem svou svíci,
a už mohu říci.
"Vánoce se rychle blíží,
až se mi z toho zraky klíží."

Andělíčci

29. května 2008 v 19:26 | Autoři |  T.: Básně atd.
Andělíčci pacholíčci,
mají křídla jak motýlci.
Mají modrobílé košilky,
od tetičky Ludmilky.
Mají sídlo v obloze,
jezdí ve sněhovém voze.
Až přiletí si pro tebe,
vezmou si tě do nebe.

Stromeček

29. května 2008 v 19:24 | Autoři |  T.: Básně atd.
Stojí u nás v obýváku,
koupil jsem ho na Míráku.
Je to borovice krásná,
září jako hvězda jasná.
Jsou tam zlaté kouličky,
a dřevěné houbičky.
Světýlka jsou bílá,
"rozsviť" už se ztmívá.

Zima

29. května 2008 v 18:55 | Autoři |  T.: Básně atd.
Hurá, hurá už je sníh,
budem jezdit na saních.
Maminka už kapra smaží,
venku zatím pořád sněží.
Budeme se koulovat,
taky rychle bobovat.
Půjdem domů na večeři,
venku ještě pořád sněží.
Dámy mají krásné šaty,
pánové zas černé fraky.
Koledy si zazpíváme,
Ježíška tím přivoláme.
Zimní čas mám velmi ráda,
postavím si kamaráda.
On je celý bílí,
stojí tu jen chvíli.

Kometa

29. května 2008 v 18:43 | Autoři |  T.: Básně atd.
Je velká, krásná, ohnivá,
vůbec neni lenivá.
Prská, bliká tam a sem
stále mrská ocasem.
Létá kolem naší planety,
skoro jako malířovi palety.
země mnoho krásných barev má,
je nádherná, zrádná a jediná.
Když kometa letí dál,
stát by tam si každý přál
Dlouho putuje vesmírem,
se svým bráchou Čestmírem.
A když zase přijde čas,
objeví se u nás včas.

Oběšenec

29. května 2008 v 18:29 | Autoři |  T.: Básně atd.
Na štítech skal visí oběšenec,
na hlavě z bílích růží má věnec.
Skočil pro misku broušenou,
jeho hlas se nesl ozvěnou.

On na výčnělku skály ční,
pod temnou oblohou noční.
Visí, visí s kravatou,
má však hlavu plešatou.
Oběšenec už tam není,
zbylo nám tak pouhé snění.
Sníme o masovém vrahovi,
který má na hlavě parohy.
Na něj padal déš't vytrvalý,
který je teď ale malý.
Tímto končí báseň naše,
která je teď taky vaše.

Chci tě zpět

28. května 2008 v 21:08 | Autoři |  Povídky na přání
Do vázy květiny jsem dal,
na staré dobré časy vzpomínal.
Jak chodili jsme spolu v trávě,
ty opustila jsi mě právě.
Za ruku chtěl bych tě vzít,
v náruči tě zase mít.
Chtěl bych všechno vrátit teď.
Lásko, chci tě rychle zpět.

Olghérie- Kapitola 6. Za zdmi Iliodosu

28. května 2008 v 19:25 | Peťka |  P.: Kapitolky

Kapitola 6. Za zdmi Iliodosu

Sluneční paprsky právě pronikly malým okýnkem v Avisině pokoji. Paprsky hladily Avis po tváři. Dívka se probudila a zhluboka se nadechla. Ucítila vůni stromů a kvítí. V rychlosti si přetáhla róbu přes hlavu a v běhu ji zavázala kolem pasu a upravila. Avis měla šílený hlad, tak zamířila do hodovní síně. Nasnídala se a pořád myslela na kroniku kterou napsal Ian. "Válka s Nefiry se prostě musí uskutečnit tomu už nezabráním." Uvažovala Avis v duchu. Sice byla Jawa (pátek) a měla začít výuka a trénink, ale Alice musela odejít na sever a Segin byl nemocný. "Hurááá" řekla potichu Avis. "Dnešek bude volný tak něco podniknu!" A tak, že jo…. Avis vyšla ven. Slunce hřálo a vítr líně foukal. Po hodině procházení se po zahradě to začalo Avis nudit. Došla na druhou stranu zahrady, kde moc nechodila.

Deník...

27. května 2008 v 21:42 | Peťka |  P.: Jednorázovky
Deník…

15. prosince
Milý deníčku!
Proč mě svět nemá rád? Proč se na mě nikdo nepodívá? Proč mi nic nejde? Proč, proč, proč….. Život je těžký a takových otázek, které se ani nemusejí vyslovit. Už delší dobu jsem nešťastná a nevím co s tím. Moje nejlepší kamarádka mi přebrala kluka a před holkama se vytahuje. Pořád říká, jak je dokonalá a samé jiné kecy. Před všema se s Radkem ukazuje a cumlá. Je mi z toho nanic. Klára věděla, že se mi líbí a taky věděla, že já jemu.

Jezdec-8.kapitola

27. května 2008 v 20:07 | Autoři |  T.: Kapitolky
Poprvé do akce
Svatební cesta se vydařila. Vrátili se spokojení a usměvaví. Žádné špatné zprávy jsem neměla. Zatím. Tušila jsem, že se něco začne dít. Myslím že o tom věděly i Safira s Violett. Byli nervózní. Violett mi říkala, že Safira Eragonovi nic říkat nebude, protože mu nechce kazit chvilky šťastného manželství. Takže jediný, kdo to věděl od nich, sem byla já. Bylo to zrovna včera, když jsme si s Violett povídaly, jsem se dozvěděla něco znepokojivého.

Řetězový e-mail

27. května 2008 v 19:34 | Autoři |  M.: Jednorázovky
Řetězový e-mail
,,Co má bejt zas tohle?" řikám si. Každý den mi chodí takových e-mailů hodně a mě už to začíná štvát. Je tam vždy to samé-pošli to všem svým přátelům nebo se ti něco stane.Normálně je hned mažu, a ani nevím, proč zrovna tenhle mail si čtu až do konce. Píše se v něm, že když ho přepošlu sedmi lidem do sedmi minut, můžu si něco přát. Pokud ne, budu mít sedm let smůlu. Tyhle řetězáky doopravdy dál neposílám, ale teď mě něco napadlo. Dneska mě totiž učitelka na fyziku dost naštvala, protože mi dala pětku za to, že nemam úkol, a přitom jsem ho měla, akorát mi ho roztrhl jeden kluk, kterýmu, jen tak mimochodem, neřekla vůbec nic. Napsala jsem do příjemce všechny lidi, kterým to chci poslat a teď právě klikám na tlačítko ,,ODESLAT" a přitom nahlas říkám svoje přání.

Náhoda? Osud? 6. kapitola

27. května 2008 v 19:30 | Autoři |  Povídky na přání
Jen s obtížemi se převlékla do upnutých džínových kraťasů lehce nad kolena a tmavě modrého topíku na ramínka a vlasy si učesala do culíku, ale několik pramenů pod ním nechala volných. Potom se vrátila k Helen do kuchyně, kde už seděl i Honza. Helen mu řekla, co se Elis stalo a jestli půjde na pout'. Honza se mračil a kabonil a tak Elis nasadila prosebný pohled.
"Halé, jako, nedělej na mě tady jako štěněcí ksichty, jo… no tak, já si myslim, že bys mohla jít, nó…" Elis mu padla kolem krku. Honza se rozesmál a Elis odstrčil, naneštěstí do zraněné ruky.
Za pár minut přišel Daniel a když uviděl Elis, zčervenal a sklopil hlavu. Potom poobědvali.
Jakmile Elis dojedla, rozběhla se do pokoje. Popadla peněženku a vrátila se do kuchyně. Rozloučila se s Helen a Honzou a ti dva ji odeslali i s Danielem na pout'.

Náhoda? Osud? 5. kapitola

27. května 2008 v 19:30 | Autoři |  Povídky na přání
Posadila se a ohmatala si záda. Zdálo se, že je vše v pořádku. Opatrně vstala a lehce se jí zatočila hlava. Před očima se jí objevilo několik černým jiskřiček, ale hned zmizely.
Pomalým krokem se dostala k lesu a zmizela v něm. Šla šikmě doleva. Došla až na konec ale místo na poli se ocitla téměř vedle rybníka, tedy za ním. Pomalu zase zmizela v lese a plížila po straně rybníka, ve stínu košatých stromů. Honza ani jeho koně nikde neviděla, zřejmě ho někde uvázal a došel si pro něco domů. Toho využila a tam, kde předpokládala, že bude dobře vidět na celý rybník, si vybrala vysoký strom se spoustou velkých listů na větvích. Chytila se pravou rukou nejnižší větve a chtěla i tou druhou rukou - ucítila ale ostrou bolest, která ji vystřelovala od zápěstí až ke konečkům prstů.