Pisemeti pozastaveno

1. května 2009 v 14:08 | Autorky |  Všechno možný...
Ahojí! Sice jsme to sem nenapsaly, ale nejspíš už to vyplynulo samo.... Tento blog je od Vánoc pozastavený. Nechceme ho rušit, protože tu je spousta kvalitních příběhů a povídek, ale není na to čas a inspirace k psaní, proto se všichni naši čtenáři musí spokojit se vším co tu je :). Kdy tu přibyde něco nového? To je bohužel ve hvězdách....
Autorky
 

Přání k Vánocům

20. prosince 2008 v 14:44 | Autorky |  T.: Básně atd.
Kdybych mohla po hvězdičce
poslat balík zdraví,
rozbalit ho pod stromečkem,
byl by dárek pravý.

V tom balíku malých sáčků
tři sta pět a šedesát
a každý den po celý rok
budete jeden otvírat.

Na stromečku plamínek
svíčky zažehněme,
stejně tak i v srdcích svých
lásky plamen mějme.

Nejen v ten čas Vánoční,
klid a mír si přejme,
na rodinu a přátelé,
čas si udělejme

Jezdec-9.kapitola

4. prosince 2008 v 13:23 | Autorky |  T.: Kapitolky
Urgalové-pomoc nebo hrozba?
Sledovaly jsme Urgaly do té doby, než se utábořili. Divili jsme se, protože jsme mysleli, že netáboří. Sledovali jsme je ze shora. Eragon po dlouhé chvíli řekl to, co nám všem dlouho vrtalo hlavou. "Oni nám nechtějí ublížit. Je to jejich vůdce, ten co s námi bojoval na Hořících pláních. Zkusíme si s nimi promluvit. Safiro, půjdeme? " Já, Violett a Arya jsme zůstaly nahoře, na planince, a Eragon se Safirou letěli na výzvědy. Asi po 15 minutách, které nám připadaly jako věčnost, se konečně ozvali. Jak se Eragon správně domníval, tito Urgalové chtěli požádat o spojení našich sil a národů-bojovně. Oddechly jsme si, nasedly jsme a snášely jsme se k nim, dolů do tábora. Arya vypadala, že si pořádně oddychla, když viděla, že je Eragon v pořádku. Já, Arya a Dragon jsme byli pozváni do stanu vůdce Urgalů. Violett a Safira si lehly před stan, a nikoho nepustili dovnitř bez našeho svolení. Stan byl velký a dost prostorný. Sedli jsme si do křesel a poslouchali Gertha (jméno uralského vůdce), proč odešli z hranic říše, a šli směrem k Elesméře.
"Je to asi pět dní zpátky. Byli jsme u hranic říše a hlídali jsme, jestli se neblíží cizí vojska nebo jiná hrozba. Nad hlavou se nám mihl velký stín. Viděli jsme jen rudý dlouhý ocas. Chvíli jsme přemýšleli co to bylo, a pak nám to došlo. Byl to Trn a na jeho hřbetě nejspíš Murtag. Den jsme čekali, jestli se neobjevíte vy a nebo znova on. Když nikde nikdo nebyl, tak jsme sbalili náš tábor, a vydali jsme se vás varovat. Ještě než jsme odešli, tak jsme v dálce viděli tmavý obrazec. Zřejmě se sem blíží vojsko. Zrychlili jsme tempo, abychom vás mohli co nejdřív varovat. Protože už se setmělo, tak jsme se utábořili. A teď jste k nám přišli vy."
Když jsme si celý příběh poslechli, na tvářích se nám objevil výraz pochopení, za chvíli ho ale vystřídalo zděšení. Překotně jsme se překřikovali. "Čí je to vojsko? Je to pomoc a nebo hrozba?" Dragon pochodoval po stanu sem a tam, a vymýšlel další plán. Řekl nám, jeho další plán. Souhlasily jsme, i když Arya se zdráhala. Podle jeho pokynů jsme nasedly na Violett, a letěly do Elesméry. On letěl se Safirou na hranice, zjistit čí vojsko to je. Urgalové se zatím připravili do zbraně, sbalili tábor a čekali na další pokyny od Eragona.
Já a Arya
Dorazili jsme do Elesméry. Arya šla za královnou, a já jsem šla do domu, abych nám vzala vše potřebné. Do maličké taštičky, která se mi vešla do kapsy, jsem použila zvětšovací kouzlo, jsem zabalila nějaké lektvary, zbraně, jídlo, mapy a pergameny s brky a kalamáři. Ještě jsem vzala pláště, kdyby nám v noci byla zima. Taštičku jsem strčila do kapsy. Do další maličké taštičky, taktéž zevnitř zvětšena kouzlem, jsem zabalila brnění a zbraně navíc. Tuto taštičku jsem dala do skryté kapsy na Violettiným sedle. S Aryou jsme měly sraz na náměstí. Dorazily jsme tam skoro stejně. "Královně jsem vše řekla. Vojsko bude do hodiny připraveno a vyrazí směrem k hranicím. My máme letět za Eragonem, abychom mu mohly pomoct. Kde máš všechny ty věci, které jsi měla vzít sebou?" Když jsem jí ukázala maličkou taštičku, tak si myslela, že si z ní dělám srandu. Otevřela jsem jí, aby se mohla kouknout. Chvíli stála s otevřenou pusou, a pak se mě zeptala: "Jak si to udělala?" Pousmála jsem se. "Jednou ti to řeknu, teď už musíme letět za Eragonem." Jakmile přišla řeč na Eragona, okamžitě nasedla do sedla a mohly jsme letět. Bála se o něj. Chytla se mě a opřela si o mě hlavu. "Nebojse, určitě je v pořádku. Kdyby se něco dělo, určitě bychom to věděly." Tohle jí trochu uklidnilo. Poprosila jsem Violett, aby zjistila od Safiry kde jsou, abychom mohly za nimi. Violett souhlasila a myšlenkami se odpojila. Chvíli jsme jen tak letěly, a pak najednou Violett zrychlila, letěly jsme pod stromami, pak najednou zpomalila a pořád měnila směr. "Violett co se děje? Poznám na tobě když se něco děje. Proč se schováváme?" To co mi řekla, pro nás vůbec nevypadalo dobře. "Safira říkala, že vojsko je královo. Chvíli tam prý byl i Trn, ale najednou se otočil a letěl pryč. Myslí si že letěl hledat nás. Proto se musíme schovávat a měnit směr letu. Za chvíli přistanu v jeskyni. Musíš mi sundat brnění a přehodit přes mně ty černé deky, co jsou uloženy pod sedlem. Vy si vezměte svoje pláště. Nesmí nás najít." Řekla jsem Arye všechno, co jsem se dozvěděla. Jenom přikývla hlavou. Violett vybrala nějakou jeskyni a tam jsem jí přestrojila. Brnění jsem schovala k našemu brnění. Ary a sobě jsem vyndala naše pláště, a mohly jsme vyrazit. Už zbýval jenom kousek. Myšlenkami jsem se spojila s Eragonem. "Už vás vidíme. Máme vše, co budeme potřebovat. Poleťte prosím támhle na tu skálu, která je schovaná v lese, ale uvidíme na pláň." Violett mu ještě poslala obrázek skály, kterou mám na mysli. Po souhlasu od Eragona, jsme na ně čekali na skále. Arya nervózně přecházela kolem Violett. Po chvíli Eragon přistál. Arya se šťastně rozeběhla k něm, a objala ho. On bolestně syknul. "Co je? Co se ti stalo?" Ukázal jí jeho záda. Byl přes ně dlouhý krvavý šrám. Vyndala jsem z taštičky lektvar, který mu měl pomoci-byl proti bolesti. Záda jsme mu omyli a zavázaly. Po chvíli mu už bylo líp. Když nabral ztracené síly, pověděl nám, co se dělo, když jsme tu nebyly.
 


O co de?

7. listopadu 2008 v 9:43 | Autorky |  Vaše povídky
Ahoj. Napadlo nás, že třeba máš taky talent na psaní svých povídek nebo jiných děl. Proto když budeš chtít zveřejnit svojí povídku na našem blogu, tak nám jí pošli na email: pisemeti@seznam.cz
Díky..a zatim ahojky.

Banda z města

6. listopadu 2008 v 17:29 | Peťka |  Povídky na přání

Banda z města

Banda z města Pokaždé když člověk prochází městem, tak na každém rohu narazí na opilého člověka. Nic by na tom nebylo zvláštního, kdyby dotyčnému nebylo patnáct nebo šestnáct let. Už je běžné potkat dokonce dvanáctileté s cigaretou nebo flaškou vodky v ruce. Tyto mladistvý a děti se setkávají na jednom místě za městem. Je to takový pěkný park s hustou zelenou trávou a mohutnými stromy. Všude jsou lavičky na kterých sedí právě tyto lidé. Seženete tu všecko od lehkejch drog a cigaret až po extázi trávu a heroin. Na jedné lavičce sedí jedna parta. Všichni na sobě maj vytahaný trika a kalhoty proklatě nízko. Je jim okolo 17-ti let a jsou to ti nejlepší a největší borci z parku. Nikdy se neopili a jedinému čemu holdují jsou holky a cigárka. Teďka právě kouří a vzrušeně probírají holky vedle na lavičce. Jeden se jmenuje Vašek a to je něco jako vůdce celý bandy. Má mnoho zkušeností a soustu obdivovatelek. Je to největší sukničkář party. Další je Štefan a to je největší přeborník. Holky musí odhánět na míle daleko. Třetí se jmenuje Petr a to je normální týpek. Je ze všech kluků nejvěrnější. Chodí s holkou jménem Klára už asi 3 roky a nekouká po jiný. Prý si jí chce vzít. Poslední se jmenuje Dominik. Ten není nijak pohledný a chytrosti taky nepobral. S klukama je, aby zapadl a ostatní si jej nedobírali. Ostatně kluci jsou s nim pouze ze soucitu avšak Dominik si to neuvědomuje. To je asi vše z představování. K jejich diskuzi.

Vašek: "Vidíš tu barbínu? Ta je zmalovaná až hrůza. Ta bruneta s těma brejlema je docela kus nemyslíš Štefo?"

Štefan: "Já ti nevim Vašku já spíš tu zrzavou co na mě dělá oči."

Petr: "Nemůžete toho nechat? Co takle si najít nějakou holku na dýl" Tak Vašku ty voe si debil takhle lámat srdce to já a Klárka….

"A je to tu zas" přemýšlí v duchu Vašek. Pokaždé Petr svede řeč na dokonalý vztah on a Klárka. Nic jiného poslední roky neslyší. Jediný co je na tom dobrý, že má stálou holku nic víc. Aspoň, že Dominik drží hubu a nechává si ty svoje trapný narážky stranou. Měli bysme Vašku? mu nějak říct Vašku!, že už nechceme aby s náma někam chodil. (Pořád si Vašek povídal sám pro sebe). No tak Vašku? Slyšíš??

Vašek: "Co? Coje?"

Štefan: "No hurá konečně odpovídáš? Co je ti člověče kams odcestoval?" Vašek: " Tak cos chtěl?" odpověděl vztekle Vašek, protože ho Štefan rozrušil.

Štefan: "No já nevim… snad jen, že támhle (ukázal rukou směr) si právě sedly ty nejkrásnější kočiny co sem kdy viděl (Štefanovi se musí věřit ten je na holky expert). Vašek zaostřil a spatřil tu nejkrásnější holku, která podle něj stála za hřích. Byla celá v černém ve stylu emo. Měla dlouhé černé vlasy. Na krku řetěz který ladil s kovovými doplňky na kalhotách. Holky okolo téhle krasavice si něco špitaly a nejspíše jí řekly ať se otočí, protože se elegantně otočila a pohodila vlasy. Vaškovi spadla čelist. Na první pohled se zamiloval. Od té doby pořád snil jen a jen o té dívce. Pomalu končily prázdniny. A nadešel den školy. Světe div se jako nové žačky do třídy vstoupily ty též dívky z parku. Učitelka je uvedla, že se právě přistěhovaly z vedlejšího města. A to všechny čtyři. Dívky se usadily. Vašek byl nadšen a celý den jen a jen pokukoval po té tajemné černé neznámé. Uprostřed hodiny se děvčata představila. Jedna byla Katka, druhá Andrea, třetí Patricie a ta "tajmená" byla Lucka, ale nikdo jí tak neříkal výjimkou byli rodiče a učitelka. Nikdo jí neřekl jinak než Pagy. Její příjmení bylo Pagačová= Pagy. Tato přezdívka se jí líbila víc než samotné jméno. Kluci se po vyučování chopili šance, že je provedou po škole. Po chvíli jim nabídli jestli by s nimi nechtěly jít ven. Holky souhlasily a navrhly, že se sejdou ve tři před školou. Kluci nic nenamítali. Ve tři přišli ke škole a holky už tam čekaly. Hodili řeč o jejich bývalé škole a o zájmech a spoustě jiných věcí. Pomalu šli až došli do parku, kde si sedli na lavičku a hovořili dále. Pomalu se stmívalo, jak ten čas neúprosně letěl. Někdo poté navrhl: "nezahrajeme si flašku?" Všichni souhlasili. Koupili v obchodě láhev slivovice a vypili jí, aby bylo čím točit. Všichni měli dobrou náladu. Nejprve to začalo v pohodě: pusa sem pusa tam. Potom došlo na líbání. Všichni měli trošku volnější smysly po slivovici, nikdo nebyl opilý pouze veselejší. Nakonec hra začala nabírat na obrátkách. Kusy šatstva lítaly vzduchem, když někdo nechtěl daný úkol splnit. Naštěstí byly noci ještě teplé takže nikomu nebyla "zatím" zima. Okolo půlnoci byli skoro všichni svlečení, tak Štefan navrhl jestli už neskončí s flaškou a nepůjdou do jezera na půlnoční koupání. Všichni přikývli. Vašek šel ruku v ruce s Pagy. Ostatní šli před nimi a o něčem mluvili. Po deseti minutách dorazili k rybníku, kde se v hladině krásně zrcadlil měsíc a lehký vítr dělal jemné vlnky. Hnedka skočili do jezera a plavali, cákali jako děti. Vašek s Pagy byli v povzdálí a vášnivě se líbali. Jemně jí položil na jehličí. Byli obklopeni keři. Noc byla jejich.

Po roce…. "Dneska máme výročí" a ukázal rudou růži. Pagy ji vzala do ruky a něžně Vaška políbila. Bylo to k neuvěření. Z největšího sukničkáře se vyklubal věrný beránek, jako byl Petr. A to se mu smál za jeho věrnost. Pagy pro něj měla též dárek, a zavedla ho do svého pokoje. Tam byli všude svíčky. Na posteli saténový přehoz a všude voněla vonná tyčinka a vonný olej. Na stole bylo Vaškovo oblíbené jídlo. Pagy zapla přehrávač a začala píseň, kterou Vašek miloval. Políbil Pagy a oba zasedli ke stolu. Po jídle si lehli, jak byli přecpaní a povídali si o životě a o budoucnosti. Usínali ve společném obětí….

Po několika měsicích….. "Vašek volá" stálo na mobilu. Pagy ho zvedla a Vašek povídal: "promiň nemůžu dnes o víkendu jedu s rodičem na chatu tak ahoj." Zase výmluvy! Proč mi to dělá? To mě snad už nemá rád? Brečela skoro Pagy. Vaška strašně milovala a nechtěla ho ztratit. Nemůže ho však nutit, aby ji miloval jako dřív. "Co když , ale fakt někam jede? I teď i minule?" Uklidňovala se. Ve skutečnosti jel Vašek na chatu s jednou blondýnou. Ulovila ho hnedka a on se blbec nechal. Celého ho pobláznila. Sladký řečičky, ťuťuňuňu a byl její. Jí však šlo pouze o jedno. On si to ve své zamilovanosti neuvědomil a skočil jí na špek. Po několika společně strávených nocích ho nechala kvůli jinému borci. S ledovým klidem mu řekla: "Nestál si za nic". On z toho byl na prášky. Ne kvůli tý blondýně, ale kvůli Pagy. Kvůli týhle pipce ublížil své lásce. "Nikdy mi to neodpustí. Nikdy!!" řval u sebe v pokoji sám na sebe. Pagy na to přišla po týdnu jejich románku. Výmluva míjela výmluvu a několikrát viděla blondýnu v jeho okně, když šla pro něj, jestli by s ní nešel ven. Chtěla si sáhnout na život, ale zdravě uvažující rozum jí velel: "On za to nestojí!". Po chvilce začala brečet a na celý pokoj křičela: "Nikdy mu to neodpustim. Nikdy!!"

Po půl roce…. Pagy sedí u psacího stolu a píše slohou práci. Vedle se válí sešit z matematiky a na podloze složité vzorce z fyziky. Škola jí přestala jít a nálada byla ta tam. Proč mě podvedl proč??? Znělo jí dnes a denně. Pořád myslela na ty krásné společné chvíle. Na výročí. Jak jeli na chatu. Na kamarádství mezi jejich nerozlučnou bandou. O několik bloků dál ležel Vašek na posteli a přemítal. Zachoval jsem se jako idiot jako totální degen. Takovouhle holku může člověk mít jen jednou za život. Proč jsem chtěl nějakou pitomou barbínu, která si chce jen užít. Proč jsem se nechal zlákat? Proč? Proč? Proč?.... slova ho bičovala a mučila několik posledních dní. Ve škole se na ni bál podívat. Tak strašně ji zklamal. Co když si kvůli němu něco udělá? To by neunesl musel by si něco udělat sám. Slova ho tížila pořád a pořád. Jednou se zase po dlouhé době sešli. Vašek, Štefan, Petr a Dominik. Už s Dominikem nebyli ze soucitu. Zjistili, že není tak špatný. Chodil teďka s Katkou a celý se změnil k nepoznání. Neměl už blbý narážky a bral všecko, tak jak se má. Už nikoho neponižoval a stal se z něj lepší člověk. Petr se zasnoubil s Klárou a plánovali svatbu. Štefan byl volný. Zklamal se v lásce. Holčičí parta na tom byla podobně. Andrea měla skvělého kluka z města a Patricie byla též volná. Jediní kdo bylo nejsmutnější ze všech byli Vašek s Pagy. Vašek měl plán. Nadechl se a řekl: "Lucinko? Můžu s tebou mluvit?" Ona oněměla úžasem i dojetím. Všichni na ně koukali jako na boží zjevení. Vašek sáhl do kapsy a vyndal zlatý řetízek. "Zkusil bys to se mnou znovu?" prosil. Pagy došla řeč a jen přikývla. Snad se zastavil čas a to co bylo se nikdy nestalo. Jako kdyby nikdy to Vašek nikdy neudělal. Dlouhé obětí a polibky. Pustili se. "Odpouštím ti" vydechla Pagy. Vaškovi se zalily oči slzami. Byl tak šťastný, že ji má zpátky. Bez ní už to nemohl vydržet. Za co mu stála ta blondýna? Za zpackané štěstí?

Po 5-ti letech… Svatební zvony. Všude rýže a bílé lístky růže. Okolo stáli příbuzní a kamarádi. Petr a Klára s malým Ondráškem. Dominik s Katkou. Štefan nakonec s Patricií. A Andrea s jedním štramákem.Všichni byli neskonale šťastní a volali:"Ať žijí a jsou šťastní novomanželé!"




!Smyšlená povídka na přání!

Co se Ginny stalo?

6. listopadu 2008 v 12:17 | Autorky |  T.: Kapitolky
Ginny měla v práci volno. Chtěla se jít projít, a protože Draco byl dlouho v práci, musela jít sama. Bylo léto, tak si vzala bílou minisukni, červený top za krk a na nohy žabky. Šla po ulici směrem do centra. Koupila si zmrzlinu, sedla si na lavičku a pozorovala malé děti, jak si hrají na hřišti. Když sme si s Dracem povídali o budoucnosti, vypadalo to že by děti chtěl mít. Já bych je taky chtěla…ale asi se nejdřív vezmem-to by bylo lepší. Ale támhleten malej chlapeček..je překrásnej. Kolik mu asi může být? Jak pyšně ukazuje bábovičku, kterou udělal z písku…To je krásný!!!! Utápěla se ve vlastních myšlenkách. Nevšimla si, že čas rychle utíká, a že už začíná být tma. Ani si nevšimla kroků, které se za ní ozývaly. Když jí ale na rameno dopadla ruka, hrozně sebou škubla. Otočila se a spatřila nějakého muže, který vypadal dost divně-měl otrhané šaty, byl neupravený, ale měl zavalitou postavu (byl svalnatý a ne tlustý). "Copak dělá tady, na tak opuštěném místě taková krásná ženská, jako jste vy?"Neptal se normálně, ale úlisným hlasem. Ruku z jejího ramene nesundal, naopak, ještě jí hladil. "Právě sem na odchodu. A buďte tak hodný, a dejte ze mě ty vaše pracky pryč!!" Ginny zrudla vzteky, a sundala si jeho ruku z ramene. Otočila se k němu zády a chtěla odejít. On jí však chytil za loket a prudce přitáhl k sobě. "Ne tak zhurta pusinko, myslel jsem to s tebou dobře. Trochu si spolu užijeme, než se vypravíš domu." Jeho oči jiskřily pobavením a vzrušením, ale v jejích očích byl strach. Chtěla křičet, ale vrazil jí facku. Na tváři jí zůstal rudý otisk od jeho dlaně. Tohle asi není kouzelník. Na nic víc myslet už ani nemohla, protože cítila jeho horký dech na krku, a jeho ruce ve svém výstřihu. Když se ho pokusila od sebe odrazit, tak jí zase dal facku. Upadla na zem, ale než se stihla zvednout, tak už na ní ležel a zase jí ochmatával. Bylo jí z toho na zvracení, ale nemohla se bránit. Už na to neměla sílu. Jen tam ležela, a čekala, co s ní udělá. On si na ní lehl, svlékl ze sebe všechno a jí začal vyhrnovat sukni. Ginny, jakoby se probrala, začala kolem sebe kopat a mávala rukama. K ničemu jí to nebylo. On začal být akorát zuřivější. Ruce jí svázal za hlavou, roztáhl jí nohy a prudce do ní vnikl. Ginny do očí vhrkly slzy bolesti, utrpení a ponížení. Když se konečně "udělal" tak se oblékl, a odešel. Samozřejmě nezapomněl dodat: "Bylo to s tebou hezký, až na to kopání. Někdy si to zopakujeme, neboj, já si tě najdu." Hrozivě se přitom chechtal. Ten smích jí zněl v hlavě pořád. Vstala, oblékla si sukni, a přemístila se domů. Tam si sedla na pohovku a rozbrečela. Proč tu není Draco? Ten by mě dokázal uklidnit. Možná je dobře že tu není. Třeba by mu to vadilo…blbost, dyť já za to vlastně nemůžu. Musím se dát dohromady, než přijde. Došla do kuchyně a nalila si do skleničky ohnivou whisky. Bylo jí líp, ale stejně ten zážitek pořád měla v hlavě. Myslánka, že mě to nenapadlo dřív. Šla tedy do ložnice, a z trezoru vytáhla myslánku. Zážitek do ní ukryla. Pořád se ale cítila divně a pamatovala si detailně všechno. S úmyslem ze sebe smýt jeho dotyky a špínu, šla do koupelny. Napustila si vanu horkou vodou a nalila si do ní vonné oleje. Vždycky jí to pomáhalo. Ve skříňce se lektvary našla jeden,který by se jí velmi hodil. Lektvar na zapomnění nepříjemných zážitků-stálo na štítku. Fajn, tak to vypiju všechno, snad to zabere. Stejně už je tam jenom polovina lahvičky. Vypila teda celý lektvar a lehla si do horké koupele. Mávla hůlkou, a začala znít její oblíbená hudba. Pomalu usínala. Probrala jí nesnesitelná bolest břicha. Voda mezitím vystydla, hudba už nehrála a byla noc. Chtěla vylést z vany, ale křeče jí to nedovolily. Draco, kde si, pomoz mi. Nemůžu nic dělat…prosím. Ginny si s hrůzou uvědomila, že nejen nezapomněla na ten zážitek. Ještě víc se jí vryl do paměti. Zaúpěla bolestí a omdlela, protože ty křeče začínaly být nesnesitelné. Už neslyšela Draca, který přišel deset minut po tom, co omdlela. Poslední myšlenka, než omdlela patřila jemu.

Pravdivý příběh o lásce a smrti

3. listopadu 2008 v 19:54 | Autorky |  Všechno možný...
Do třídy 9.A přišla nová dívka!!!Jmenovala se Aneta!...A to je samozřejmí že byla hezká!!:)...Všichni jí k sobě hnedka brali byli s ní kamarádi atd.!A náš známý kluk Michal...Byl to borec atd.,ale nebyl to namachrovaný týpek jako si skoro každý myslel..!Se do ní na 1.POHLED zamiloval!!!Jednou v hodině jí napsal dopis: AHOJ ANETO...ZAMILOVAL JSEM SE DO TEBE HNED JAK SI PŘIŠLA DO TŘÍDY!VÍM ASIK SI MYSLÍŠ ŽE NEMÁM HOLKY ZÁJEM ŽE JSEM NAMACHROVANÝ TÝPEK, ALE TAK TO NENÍ VĚŘ MI...mÁŠ ČAS PO ŠKOLE,...ODEPIŠ MI PROSÍM!!!...Aneta si dopis přečetla a byla ráda protože ona ho měla taky ráda a myslela si že to není namachrovaný týpek!napsala mu: AHOJ MICHALE!JÁ JSEM SI NEMYSLELA ŽE JSI NAMACHROVAN ÝATD.!PO ŠKOLE MÁM AS TAK KDE?...Michal jí napsal u šatny a šli spolu na rande!!!...Potom spolu začali chodit a chodili spolu asi měsíc...Jednou šla Aneta k Michalovi domů..A co neviděla!Šla od něho jeho bývala!..A on naní křičel Miluji Tě!.....Rychle odešla a druhý den ve škole se s ním rozešla!.....!!
TENTO PŘÍBĚH JE PRAVDIVÍ A KVŮLI TOMUTO KLUKOVI SE ANETA ZABILA PROTOŽE HO DOOPRAVDY MILOVALA...PROSÍM ROZŠIŘUJ HO NA BLOGY ABY DALŠÍ LIDI TOHLE NEDĚLALI...NEZAHÝBALI NEBO NEUMÍRALI KVŮLI NEŠTASTNÉ LÁSCE!....KDYŽ SI TO DÁŠ NA BLOG ZACHRÁNÍŠ ASPON 10 LIDSKÝCH ŽIVOTŮ.!!!!

Nakrm Pupka!

30. října 2008 v 18:07 | Autorky |  Všechno možný...

Nakrm mi Pupka =) Klikni na něj a pak mu dej jídlo... díky :o)
Adoptovala jsem ho sice já (Síma - clayra), ale snad se může stát maskotem blogu? :o)

Diplíky za bleskovku 2.!

30. října 2008 v 16:09 | Autorky |  Bleskajdy
Tak jsem zrobila... snad se líbí xD

Klikačka blogu!

30. října 2008 v 15:38 | Autorky |  Všechno možný...
Takže, zapojila sem se do tkový bleskovky a zvolila jsem si jako odměnu klikačku pro tenhle blog.... no, je suprová!! xD Takže jako ZDROJ používej TOHLE:
! Jasný? :o)
Vyrobila Charlotte Amisu.

Kam dál